V zádveří

je třeba udržovat čistotu. Bez přemýšlení a rázně,vymést všechen bordel světa,co uchytil se drápemze špíny a hnusu. Ale kdo to dokáže,dá se ještě považovat za člověka? A tak se se svým bordelem mazlíme,omlouváme ho,přebarvujeme narůžovo,krášlíme ho pestrobarevným pláštěm. A než se nadějeme,proklouzne do hlavních obytných prostor,přibouchne nám před nosem,a zničí, co jsme vytvořili,co jsme byli. … Pokračovat ve čtení V zádveří

Pro ty, co netrápí nic

Nezbyla mi energie,abych mohla usnoutna krovkáchpro ty kolem mě, co se trápí,víc pro ty,co netrápí nic. Nezbyla mi energie,abych mohla elementárně mysletna krovkáchpro tu nemoc ve mně, co mě trápí,víc pro tebe, co se mým textem trápíš,vytahuji z hlubin nic. Nezbyla mi energie,abych mohla posouditna krovkáchpro ty, co to budou číst,víc pro ty, co se … Pokračovat ve čtení Pro ty, co netrápí nic

Pozvracím

Pláču,až se z toho pozvracím. Nic neestetického,vlastně až metaforicky. Dva dny jsem nejedla,není tedy z čeho tvořit gesta. Slušela by mi méně teatrální cesta. Vydám se na ni zítra.

Udělala

Vše je to na zemive špíněrozbité. Bolí to,jako by mojí fyzickou součástí bylo,a nejvíc,že jim tohle projde,a nejvíc,že jsem to připustila,že jsem si to já sama udělala.

Wintonovo dítě

Na hlavním nádraží,mladá žena s dítětem,na výletě.Jsou prázdniny. Posadí ho na kufr sochy Wintonova dítěte,aby si pořídila fotku. Sleduji to s hrůzou,slečna vedle mě nahlas vypustíNevím, jestli je tohle vhodné. A každý si jdeme po svém.A já v sobě ten kufr budu nosit navždy.

V takovým světě

Ve světě,kde mi kluk, co je ode mě mladší,říká,ty jseš ještě celá taková miminková,moje miminko. Ve světě,kde on neví,co se sebou,a já mu odpouštímty nejhorší podrazy. V takovém světěje radost trpět,protože k žití tam nezbývá nic.