středa 18. května 2022

Cítím, že jsem zase na chvíli pohrála, vyhoření udeřilo. Později si uvědomím, že tentokrát je čistě emocionální. Zatím s ním zacházím jako s klasickým přepracováním. Beru si volno do konce týdne. Vědomí prázdného diáře mi dává energii na návštěvu adoptované babči, nákup, i Jirkou pořádaný koncert. Na výtku, že se začalo, a já tam nejsem, … Pokračování textu středa 18. května 2022

Před lahůdkářstvím

Před lahůdkářstvím se mi navalí,a před bankou se přikrčím.Před papírnictvím mě pohltí úzkost,že už nedokážu psát. Před domem už se mi ani neuleví,a před postelí hodím za hlavu,elementární hygienické návyky.Vlastně se mi ani nechce spát.

Kolik vydržím

Na nábřeží polknu prášek,a doma ho zapiju. Poprvé v životě odstavímnastavený budík.A sama nad sebou se usměju. Zlým nenávistným způsobem,co jsem musela odchytit od nich.Od ostatních. Polknu, kolik toho vydržím.A nenávidím se za to.