Cítím, že jsem zase na chvíli pohrála, vyhoření udeřilo. Později si uvědomím, že tentokrát je čistě emocionální. Zatím s ním zacházím jako s klasickým přepracováním. Beru si volno do konce týdne. Vědomí prázdného diáře mi dává energii na návštěvu adoptované babči, nákup, i Jirkou pořádaný koncert. Na výtku, že se začalo, a já tam nejsem, … Pokračování textu středa 18. května 2022
pátek 13. května 2022
Ve vlaku na Moravu. Vymodlená cesta. Nechávám za sebou všechno to marné snažení, únavu a frustraci, otírám poslední slzy. Abych aspoň na chvíli spočinula, s rodinou, s kamarádkama. Abych mohla na své dopolední procházky lesem, a v klidu spát. Poslední dobou jsem tyhle moje odjezdy podceňovala, odsouvala je. Až jsem se dostala do bodu, ve … Pokračování textu pátek 13. května 2022
neděle 1. května 2022
Bezmála na čtvrt roku jsem oněměla. Člověk si myslí, že stačí dát procesu všechno ze sebe, a být vděčný, jako by se sám o nic nezasloužil. Ale co když jednoho dne zjistí, že měl být vyděšený k smrti, ještě dávno předtím, než přišel na svět? Nepomohlo vynést Moranu. A psaní deníku pomohlo tak akorát k … Pokračování textu neděle 1. května 2022
Před lahůdkářstvím
Před lahůdkářstvím se mi navalí,a před bankou se přikrčím.Před papírnictvím mě pohltí úzkost,že už nedokážu psát. Před domem už se mi ani neuleví,a před postelí hodím za hlavu,elementární hygienické návyky.Vlastně se mi ani nechce spát.
Nechceš si ho odvést
Nechceš si ho odvést?Nechci. On je děsivě chytrej. S takovýma mám největší problémy.Vždycky.
Žiju mrtvá
Mánes, Hradčana, sračky,jsem vyždímaná,a spát potřebuju nejmíň navždy. Schválně,jestli někdo poznal,že od svých čtyřiatřicetinžiju mrtvá.
Kolik vydržím
Na nábřeží polknu prášek,a doma ho zapiju. Poprvé v životě odstavímnastavený budík.A sama nad sebou se usměju. Zlým nenávistným způsobem,co jsem musela odchytit od nich.Od ostatních. Polknu, kolik toho vydržím.A nenávidím se za to.
Je v tom sám
Byla to velká láska,jens mindrákem vstávaj,s mindrákem usínaj. A člověk doufá,alenakonecje v tom sám.
Blížím se domů
Tempo chůze pomalé,sem tam až zastavím. Krabatím čelo,vymýšlím. V mojí hlavě. Básně vyťukávámdo osvíceného displeje. Bez reakce míjímpartičku hvízdajících. Sama v sobě.Ostatní navíc.
Slova
Zbraň.Jejíž hlaveň.Přikládám si ke spánku. Znova.Snažím se přes mlčení.Dostat se k sobě.Dostat se k tobě.Vám všem. Vypadl šém.Nikdy ho tam nevrátí.
Zuzky den 