Rozhodla jsem se začít

Psát. O mém dni.

Vždycky jsem psaní milovala, tak proč si nevytvořit blog? Pohrála jsem si se šablonami, barvičkami, část života strávila hledáním dokonalého obrázku, který bude všemu vévodit. Tady jsem skončila po stránce technické. Ta kreativní byla ještě rychlejší. Sepsala jsem dva články, které jsem si troufla rozšířit mezi jednu kamarádku. Sice nezačala přecházet na druhou stranu ulice, když jsme na sebe narazily, ale ani mě nepodporovala ve vykročení na dráhu spisovatelskou. A hned jsem měla důvod potlačit svou touhu po psaní. A stačilo tak málo, desetkrát zmáčknout ANO, opravdu chci blog zrušit a jsem si vědoma, že jeho obsah trvale ztrácím.

Podruhé jsem se technickou stránkou odmítla zabývat vůbec a založila si jen stručný profil na blogerské stránce. A protože se první pokus pranic neosvědčil, sepsala jsem opět dva články. Jeden byl docela osobní, druhý o mladých začínajících podnikatelích. Pro ty mám pochopení, jsem léta mladá a začínající a roky ještě budu. Tentokrát jsem byla spokojená s tím, co pouštím do světa a s napětím očekávala reakce. I když byl podnikavý článek vyhodnocen samotným správcem jako zajímavý a měl velkou čtenost, co mě spolehlivě zabrzdilo, byly komentáře pod mojí snahou tvořit. Za konstruktivní kritiku šla bych světa kraj, za upřímnou kladnou emoci ještě mnohem dál, ale tahle přehlídka nenávisti se na dlouhou dobu nepříjemně uhnízdila v mých útrobách.

A teď tu sedím potřetí. A zamýšlím se, jestli je teď něco jinak, jestli tu nebudu sedět počtvrté a zas a znovu. A myslím, že jsem to objevila. Zatímco dřív jsem chtěla spasit celý svět nebo vypovídat bolavou dušičku, dnes mi úplně stačí ta má nejistota. Nevím, jak dlouho se budu mít odvahu o své vidění světa dělit. Nevím, jestli budu chtít sdílet svoji bezbřehou radost a možná i trochu toho ostatního, co přináší život, i zítra a pozítří. Ale cítím, že ke mně psaní patří a bude vždycky větší či menší měrou součástí mého života. Pramení to ze zkušeností z minulosti a plánů do budoucnosti a já se můžu tak trochu všeho bát, ale víc si musím připomínat, že je v mé moci to dokázat. A když já, můžete vy taky a to bych vám tady ráda čas od času připomenula.

Můj úplně první začátek, začátek života…

muj-uplne-prvni-zacatek-zacatek-zivota

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s