Zaslouží si to samostatný článek, který se tu brzy objeví.

Když jsem tohle psala do záložky o Zuzce, byly to věci, jako zviditelním se, budu mít co ukázat, když se půjdu ucházet o práci nebo si mě dokonce někdo na základě mého psaní najde a práci mi sám nabídne. Ukážu, co všechno umím, zvládám, jak jsem úžasná, chytrá, vtipná a jaký mám přehled. A naopak mě to donutí žít lépe.  Chodit ven, abych měla dokonalý obrázky Prahy. Víc vařit, abych měla dokonalý fotky lívanců a hrnků čaje, které pak za mě bude muset někdo spořádat, protože se přece nemůžu tvářit, že jsem úžasná a můj život je úžasný, když mám nadváhu. Budu strašně pozitivní, inspirativní a budu mít plno těch bílých rozmazaných fotek všude, kam se podíváte. Zkrátka a dobře, byla jsem nevyrovnaná a pod vlivem dvou blogů, které mě zaujaly a které čtu ostatně dodnes. Byla jsem vyčerpaná jen z té představy a ani si nevšimla, že se z toho psaní docela vytratilo.

To všechno se odehrálo asi půl roku zpět. Jestli jsem dnes za něco vděčná, tak za to, že jsem se tehdy na blogování vykašlala a začala se pozorovat a přemýšlet, co chci vlastně sdílet.

Přišla jsem na to nedávno, chci být opravdu, opravdu upřímná. Psát věci z mého pohledu a já mám někdy velmi zvláštní pohled na život. Ten nápad byl úleva a strach v jednom. Kdo mě zná, ví, že jsem upřímná, až to zraňuje. Na druhou stranu, říct, co si myslíte je snazší, než napsat, jak co cítíte a co všechno opravdu vidíte. Jestli to zvládnu, pochopíte časem nad mými články.

Takže upřímně, nejsem zrovna vzor, nejsem zrovna hubená, často nezvládnu víc, než cestou z práce vyzvednout kebab a zírat na filmy. Má psychika mi život zrovna neusnadňuje, ale co si pamatuju, dělám plány a tvořím sny, snažím se o jejich plnění a pomalu se posouvám kupředu.

Zjistila jsem, že miluju svou práci kvůli lidem ve firmě a už si neumím představit, že bych ji opustila. A taky, že nemusím nikoho motivovat a o ničem přesvědčovat.

A tak jestli si něco slibuji od Zuzky dne dnes, je to upřímnost k sobě i k vám. Chci ukázat, že všichni máme své limity, občas je fajn je překonat a někdy je stejně dobré je respektovat a zklidnit se. Chci pokračovat v mé milované činnosti, psaní. Rozvíjet ho. A jediné, co jsem si ponechala ze začátku je vlastní knížka a filmový scénář, které bych jednou ráda napsala.