Kdo z vás si nedává předsevzetí do nového roku? I když je to asi klišé, nemůžu se mu ubránit. Jsem v něm mistr.

S blížícím se koncem roku hodnotím ten současný a připravuji se na další. Co všechno musím udělat, abych byla spokojená, až se zase budu ohlížet? A ono to skutečně funguje, jen to má jistá rizika. Když neodhadnete své možnosti, stane se vám, jako mně už tolikrát, že nemůžete stihnout všechno, co si naplánujete a váš rok se tak místo klidnou cestou za rozvojem stane stresující honbou za odškrtnutými úkoly.

Mohla bych vyprávět, jak jsem od rána do večera seděla nad seznamy. Když se mi něco povedlo včas, a mohla to být ta největší a nejvýznamnější věc za poslední roky, prostě jsem ji odškrtla a šla dál. Nevzbuzovalo to ve mně žádné emoce. I příjemné úkoly jako kultura alespoň jednou měsíčně, pro mě byly pořád jen úkoly. Místo, abych se posadila a nechala na sebe umění působit, sedla jsem si a hlavou mi proběhlo, fajn, kultura splněna a zítra se konečně objednám na trhání osmiček. Nikdy jsem neviděla, co všechno jsem dokázala, vždycky jen to, co jsem nestačila a tak jsem byla nešťastná a vyčerpaná.

S příchodem tohoto roku jsem si prostě řekla dost. Přijala jsem fakt, že i když většinou to, co si naplánuji na rok, mi trvá dva, posouvám se neustále dopředu a mám z toho mít dobrý pocit. Nad všechny své cíle jsem postavila prožívání. Teď už nejsem úspěšná, když si něco odškrtnu, jsem úspěšná, když to prožiju. A světe div se, najednou mi jde všechno lépe a rychleji. Buď jsem si konečně stanovila optimální cíle, nebo mi právě prožívání pomohlo, abych si všechno, co dělám, užívala. A protože se raduji z každého nového kroku a těším se na další, jsem rázem mnohem úspěšnější a šťastná.

Od této chvíle prožívám každý krok na své cestě…