Nejdřív jsem pro svoji spřízněnou duši pořádala rozlučku se svobodou a aspoň trochu se jí snažila pomoct s organizací svatby. To bylo radostné, ale vyčerpávající období, ve kterém mi na psaní prostě nezbyl čas. Obojí se myslím nad očekávání povedlo a třeba na to v některém z dalších článků zavzpomínám. Pak se mi vztahy ukázaly z té odvrácené strany, … Pokračování textu Nějakou chvíli jsem se nevěnovala psaní

Každý asi máme to své místo. Kousek světa, kam si zalezeme, když je nám zle. Potřebujeme v klidu nerušeně přemýšlet nebo se spojit sami se sebou. Je to pravděpodobně stranou prostředí, lidí a starostí, které nás denně pohlcují. Dá se vybrat prakticky. Takové svoje praktické místo jsem měla ještě u rodičů. Za domem mají dvorek, … Pokračování textu To moje místo

Na pár adresách už jsem bydlela. Nejdéle pochopitelně u rodičů. Tam mám dodnes svůj pokoj, který několikrát změnil podobu, až do té dospělácké s minimem věcí a nachovými stěnami. Často tam jezdívám za přáteli, odpočinout si a za rodinou, jako na chalupu. Potom pár let v Anglii, můj první podnájem byl věčně neuklizený, ale nádherný dům z červených … Pokračování textu Proč se holka od Brna přestěhuje do Prahy