Nějakou chvíli jsem se nevěnovala psaní

Nejdřív jsem pro svoji spřízněnou duši pořádala rozlučku se svobodou a aspoň trochu se jí snažila pomoct s organizací svatby. To bylo radostné, ale vyčerpávající období, ve kterém mi na psaní prostě nezbyl čas.

Obojí se myslím nad očekávání povedlo a třeba na to v některém z dalších článků zavzpomínám.

Pak se mi vztahy ukázaly z té odvrácené strany, nehezkými událostmi v nepřímé rodině a krizí vlastního vztahu. Tady teprve jsem pochopila, co slovo vyčerpávající znamená a sáhla si hodně hluboko do svých sil.

A do toho jsem poprvé v životě odjela sama na dovolenou. Zmatená jako lesní včela jsem vyjížděla s pocitem, že to byl ten nejblbější nápad v mém životě.

Jak to celé začalo? Sedla jsem si, řekla, že pro ostatní jsem toho udělala právě dost a zamluvila si ubytování ve Zlíně a Luhačovicích pro sebe. Tak jednoduché to bylo. Jak jsem se těšila, tak jsem pochybovala, jestli nebudu litovat. Ale nakonec jsem stejně nemohla dělat nic, než se nechat vléct událostmi. V Praze jsem se sbalila, v práci udělala, co se dalo, a vyrazila k rodičům na víkend. Tam jsem navštívila kamarádku, abych se podívala na její čerstvě narozenou holčičku, odpočinula si a dobalila se. V pondělí jsem vyrazila na první dovolenou o samotě. Byla jsem nervózní, jako už dlouho ne. A pořád se zkoumala. Co si o té cestě vlastně doopravdy myslím? Nejistota se měnila ve zvědavost, nezřízené nadšení a jistotu, že jsem se sama sobě neztratila.  Že jsem perfektně klidná a užívám si samotu i pod nechápavými pohledy lidí na hřbitově, promenádě nebo v restauraci. A těším se, jak o tom týdnu budu psát a jak si ho zopakuju, protože se osvědčil.

Ať to byly radosti nebo bolístky, potřebovala jsem si je řešit v okruhu mých nejbližších, v kavárně nebo na procházce. A byť jsem celou dobu cítila to psavé pnutí, nechtěla jsem nic z toho času zveřejňovat, dokud si všechno nezpracuju v hlavě.

Dnes poprvé cítím, že je to za mnou. Zase jedno zajímavé životní období. A i když ještě není konec, protože nakonec má být všechno dobré, jsem zpátky. S klávesnicí pod ťukajícími prsty a trochu odpočatá a trochu změněná, ale pořád stejně odhodlaná.

Zlín…

Zlín

Luhačovice…

IMG_5854

 

2 komentáře: „Nějakou chvíli jsem se nevěnovala psaní

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s