Nejkrásnější období je patrně podzim… Zpívá Ivan Mládek a já to cítím stejně. Posledních pár let se mi s podzimem vrací dobrá nálada a energie, tak nějak snadněji se mi pracuje na mých úkolech a víc prožívám.

Už jsem tak dlouho ze školy, že se nad vzpomínkami na začátky školních roků nostalgicky usmívám a připadají mi kouzelné. A asi z toho období mám ve zvyku brát září jako malý nový začátek, kdy se zastavím a projdu, co všechno chci ještě do konce roku stačit.

A nevím, jak vy, ale já už letošní podzim přivítala a cítím ho pořád ve vzduchu. I když se ještě občas schová za třicítky, prozrazuje ho to zvláštní zlaté a oranžové denní světlo a chladná rána a večery, vánek, který se o vás čas od času otře. To jsme tak seděli na zahradě Martinových rodičů, na grilu se točilo kuře a já byla navlečená do všeho, co jsem měla s sebou a půjčených věcí k tomu. Zavrtala jsem se do deky, v ruce svírala hrnek s horký čajem. Bylo mi skvěle, protože jsem si uvědomovala, že takhle letní grilování prostě nevypadá. Potutelně jsem se usmívala, že přišel dřív, než jsem se na něj stihla pořádně těšit.

S podzimem se dostavila spousta nápadů, inspirace a událostí, které pozvolna zpracovávám a o kterých se budu snažit psát, abych svým nadšením pro toho roční období nakazila co nejvíc lidí.

Na podzimní procházce…