Splnila jsem si sen a bydlím teď v Holešovicích. O tom ale jindy. Jen jsem tu změnu potřebovala zmínit. Váže se na ni totiž můj nový koníček. Korálky.

Mám na protilehlé straně ulice po cestě do drogerie a supermarketu korálkárnu. Jestli něco nejsem, tak manuálně zručná a obchody podobného ražení jsem vždycky obcházela obloukem. To bych ale nesměla mít kamarádku Katku, která se v nákupech v podobných podnicích přímo vyžívá. Poprvé jsem se nechala strhnout, koupila si troje korálky a gumičku a pustila se do navlékání. Od té doby se mi běžně stává, že se domů vracím s milovaným prosciuttem, bílou bagetou, cheesecakekovou zmrzlinou, lakem na vlasy a barevnými korálky navrch.

Zkoušela jsem různé kombinace počtů různě barevných korálek, ale nebyla spokojená, dokud jsem si nepřipustila, že jsem prostě minimalista a navlékla si ty nejjednodušší náramky vždy jednoho druhu. Toho stylu se držím do dneška.

Jenomže to bych nesměla odjet s Martinem na dovolenou do Jižních Čech. Měla jsem tam klid, čas a brzy jsem pocítila kreativní přetlak a mimo jiné touhu vytvořit něco propracovanějšího, než řadu korálek na gumičce. Hádejte, kam jsem běžela hned, jak jsem doma odložila kufr. Přinesla jsem si ketlovací kleště, nylonové lanko a vytvořila svůj první šperk.

Řada korálek na lanku…