Luhačovice

Už dva roky mě to tam tahá. Neustále. Loni jsem podlehla jednou a strávila tam úžasný Spa týden s Martinem. Letos hned dvakrát. Poprvé na pár dní z mé sólo dovolené a za pár dní mě tam čeká prodloužený víkend s kamarádkou Katkou a její malou Aničkou.

Zhruba ty dva roky pro mě byly totiž tolik vyhrocené v práci i doma, že jsem si potřebovala opravdu intenzivně odpočinout. Luhačovice jsem navštívila už dříve v rámci výletů, stejně jako jiné lázně po republice. Ale právě ony mi k srdci přirostly nejvíc. Další místo, které se neskutečně doplňuje s mými pocity. Jako bych se tam v minulém životě pohybovala a zažívala tam něco významného. To lázeňské město ke mně promlouvá a uklidňuje mě. Na rozdíl od těch známějších a pro většinu lidí krásnějších, tu nenajdete houfy turistů a zdobné stavby jsou vyváženy uklidňující funkcí.

Vždycky před odjezdem si poctivě vyhledávám vše o historii města, o jeho stavbách a probíhajících akcích. Když mám příležitost, účastním se prohlídek městem organizovaných turistickým a informačním centrem a tak se dovídám spoustu nových informací a podívám se na místa běžně veřejnosti nepřístupných. Největší zážitek v tomto směru pro mě byly Sluneční lázně. A pak mě moc těší, když překvapuji při společenské konverzaci někoho, kdo třeba jezdí do Luhačovic každý rok už čtyřicet let, zajímavými fakty. Asi nemá smysl vás jimi zahlcovat. Sednout nad internet nebo na vlak a získat je, může každý a třeba se jednou podaří jeden z mých snů a provedu vás tam všechny v rámci akcí mojí Prvorepublikové.

S prvním pobytem v nádherné funkcionalistické vile Viola jsme byli s Martinem maximálně spokojení. Stojí v naprosto klidné části města Luhačovice, v Bílé čtvrti, mezi dalšími skvosty meziválečné architektury. Nechce se věřit, že takový klid můžete mít v samém centru města. Na kolonádu se dostanete do pěti minut chůze v procházkovém tempu. Vila i její okolí je po rekonstrukci a stylově zařízená. Každý den jsme se vraceli do čerstvě uklizeného prostorného pokoje s terasou s krásným výhledem do okolí. Člověk by si řekl, že prostředí už není čím trumfnout, ale to jsme se ještě nesetkali s místním personálem. Všichni byli neskutečně milí a nápomocní během celé doby pobytu. Provedli nás po vile, pomohli nám s naplánováním procedur i výběrem vín. Masáže byly velmi příjemné, jako celé prostředí, ve kterém probíhaly. Také snídaně neměly chybu a mohli jsme si je užít v jídelně nebo na venkovní terase. Součástí balíčku, vedle procedur přímo ve vile, byla i návštěva místní plovárny, která s ní sousedí. Našli jsme v ní plavecký bazén, výřivku, saunu, protiproud i sluneční lázně, to všechno v krásné funkční budově. Když jsme si zrovna neužívali wellness ve velkém stylu, procházeli jsme se po městě, tu si dali oběd, támhle kávičku a zákusek nebo nakupovali.

Druhou návštěvu jsem pojala výrazně komorněji. Mínila jsem trávit celé dny venku, procházkami a přemýšlením a neměla jsem zájem o procedury, protože jsem si sama připadala zranitelná a úplně mi stačilo rozdýchávat sólo obědy v restauracích a kavárny. Zamluvila jsem si tedy levné ubytování ve vile Elektra a trochu se bála, jak to tam bude vypadat. Paní provozní byla ale tak neskutečně milá, že se mé obavy po projití dveřmi rozplynuly. Ubytovala mě výrazně před check-inem a nechala mě zůstat pár hodin po check-outu. Vila byla krásně čistá a útulná. A pro tyto vlastnosti jsme ji zvolily jako svoje útočiště i s maminkou na mateřské pro náš nadcházející pobyt.

Když se ale vrátím k mojí sólo dovolené, jak už jsem psala, opravdu je občas náročné se srovnat s tím, že jste v restauraci jako jediná u stolu jediná. Navíc jsem se nechtěla schovávat za knížku nebo telefon, chtěla jsem si dovolenou užít, pozorovat ruch kolem sebe, vnímat prostředí a tak jsem se občas na židli kroutila a měla pocit, že začnu ječet nebo utíkat a z toho jsem se usmívala a opájela pocitem volnosti. Procházela jsem se, nakupovala a jedla venku, jak bych to dělala s doprovodem. Ale viděla jsem toho víc, přemýšlelo se mi volněji a vypěstovala jsem si novou úchylku. Hodiny sedět nehybně před budovou a nechat ji na sebe působit. Nemyslet na nic, než její architekturu a svoje pocity. Společenský dům mě fascinoval vždycky, tentokrát jsem to dohnala k dokonalosti. Věděla jsem přesně na jakou lavičku kolonády mezi kterými truhlíky se posadit, abych měla vodotrysk z fontány přesně uprostřed a zajistila si tak ten nejlepší výhled. A podle obsazenosti laviček jsem vyčkávala a přesedávala, dokud jsem nebyla spokojená. Letos jsem objevila Smetanův dům. Zní to divně, protože je z kolonády na dohled a nejde si ho nevšimnout. Jde spíš o to, že jsem si ho vždycky vyfotila, protože na fotkách vypadá opravdu dobře, nahodila zhnusený obličej nad jeho zdobností a šla dál. Ale až tentokrát, když jsem se na něj pořádně zahleděla, jsem zjistila, že na něm není přezdobeného nic. Dobře, ty náznaky věžiček jsou už opravdu moc, ale jinak jsou to spousty čistých linií a působí to všechno úžasně. Hodiny na něj můžete koukat a vždycky něco nového objevíte. A vedle budov mě naprosto dostaly fontány, ta před domem Bedřicha Smetany z Expa v Bruselu je top. Ale za prozkoumání stojí i ta na kruhovém objezdu, další je přímo před Jurkovičovým domem, jedna před Jestřábím a kdo ví, na kolik jsem jich zapomněla. Všechny originální a souznící s prostředím.

Můj objev roku, Dům Bedřicha Smetany…

I pošta pro mě byla velkým překvapením. Když mám vejít do budovy, kde nic nepotřebuji vyřídit, cítím se nepatřičně. Ale jsem ráda, že jsem se v tomto případě překonala…