Na České televizi skončil minulý týden seriál Dabing street. Pro mě tak odlišná, šílená a kvalitní věc, že jsem vás na něj chtěla upozornit. V archivu se k němu dostanete snad ještě dnes, tak kdo jste nesledovali, neváhejte. Já na něj začala koukat znovu, od začátku, ještě v průběhu vysílání a doufám, že si najdu čas to dokoukat podruhé, protože jsem tak objevila spoustu nových vtipů a souvislostí.

Humor Miroslava Krobota je pro mě dokonalost sama. Suchý a překvapivý. Občas přes čáru, ale nad tím mávnete rukou, protože většina jeho humoru se pohybuje přímo na její hraně, což vás nutí tetelit se radostí a poťouchle se smát.

Při zmínce o Krobotovi se mi vždycky vybaví kino Atlas, kamarádka Adri a Díra u Hanušovic. Měla jsem neskutečné štěstí, že jsme na to šly právě my dvě spolu, protože jsme se smály od prvních záběrů do závěrečných titulků. Zbytek kina naše nadšení nesdílel, ani mí známí film nepochopili nebo nedocenili a přijde mi, že trochu zapadl, byť je to opravdu geniální dílko. Ty dlouhatánské záběry mě přiváděly k šílenství, v tom nejlepším slova smyslu.

Miroslav Krobot je v pravdě renesanční člověk, asi ho známe všichni spíš jako uměleckého šéfa Dejvického divadla, divadelního režiséra, ale je to i geniální herec. Když se vrátím k Dabing street, koncert, který sehráli s Hynkem Čermákem, který mu přišel nabídnout práci režiséra dabingového studia Zero mě dostal do kolen, hltala jsem každé slovo, zabarvení hlasu i grimasu.

I ostatní herce, které kolem sebe soustředí, mám hrozně ráda. Obzvlášť Kláru Melíškovou, jde z ní zvláštní energie a je to velmi nadaná komička. Takže Krobotův humor, herci Dejvického divadla a prostředí dabingového studia, pro mě jasná volba.

Docela by mě zajímalo, kdo ten seriál zná, díval se na něj, pochopil ho. Přijde mi, že moc lidí ne. A je to škoda. Aspoň v mém okolí se o něm nikdo nezmínil a já vycházím vždycky ze své bubliny, ne-li z výběru z této bubliny, při formulování svých životních pravd.

Vzhledem k tomu, co se tady v té zemi poslední dobou děje, se nemůžu nepřihlásit k tomu, že se mi líbí, co Česká televize pod vedením Petra Dvořáka tvoří. Nejvíc jsou asi vidět nové seriály, kterých vzniká spousta a ve velmi dobré kvalitě. Sleduji jen minimum z nich, ale cením si všech. Poslední rok mě baví také politické debaty. U obojího jsem prošla všechny možné televize a zakotvila právě na té České, která prostě odvádí svou práci dobře. Jaromír Soukup by se mnou nikdy nesouhlasil, ale já taky nesouhlasím s tím, abychom dělali věci, pro které nemáme základní předpoklady. Má to destruktivní dopad na společnost. Takové úrovni projevu a rozhledu, jako v tomto konkrétním příkladu, už se bohužel ani zasmát nedá.