Sci-fi jsem nikdy nečetla. Nechápala jsem, v čem mi může být přínosem a nebavilo mě. Mám vlastní bohatou fantazii, která brouzdá ve sférách mých zájmů. Když chci číst něco o robotech, sáhnu po Čapkovi.
Ale tahle knížka mě bavila. Přišla jsem k ní náhodou, padla mi do oka, když jsem si ji vyměnila v knihobudce za svoji knížku.
Četla jsem ji souběžně s Ekonomií dobra a zla od Sedláčka, takže jsem nad jejím obsahem hodně hloubala a rozváděla ho do důsledků.
Hodina býka je knížka skvěle napsaná, inteligentním vědcem, takže jsem v ní našla spoustu zajímavých informací a myšlenek. To, že oslavuje socialismus, mi nijak nevadilo, protože jsem si do ní promítla soudobé problémy a agitaci ignorovala. Nepřijde mi nijak pobuřující číst takové autory, když vím, jak to s tím jejich slavným socialismem dopadlo. Je mi těch lidí spíš líto. Špatně vyhodnotili informace a slušně se znemožnili. Ale pokud mělo jejich psaní přesah a zrovna v této knize jsem našla zajímavý úhel pohledu na spoustu dnešních společenských problémů, nemám potřebu se jim vyhýbat.
Hodina býka mi přišla dokonale současná, aktuální, ale to mi vlastně přijde všechno u nás od První republiky a v Anglii od dob Shakespeara. Nejdeme dopředu, motáme se v kruhu a řešíme pořád ty samé problémy dokola z jednoho prostého důvodu, vždycky chceme to, co zrovna nemáme.
Zuzky den 
Ta poslední věta je jak studená sprcha po ránu. Sám jsem dospěl k osobnímu štěstí ve chvíli, kdy jsem se přestal porovnávat s okolím. Není to stagnace ani rezignace. Stačí pokoušet se překonávat sebe sama. Plyne z toho vnitřní klid… když je vám šílené vedro a máte žízeň, všechno spraví obyčejná čistá voda. Ta nejprostší substance, co máme. A tak je to se vším.
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi myslíme každý něco jiného. Já se ráda i porovnávám, ale s klidným vědomím vlastních limitů, takže u toho zůstávám šťastná, i když z porovnání nemusím vyjít dobře. Já v té větě určitě nemluvím o stagnaci nebo rezignaci a vůbec ne jednotlivce. Ale prostém faktu, že dějiny se opakují, a že v tom nevidím nic negativního. Že jsme chtěli být pořád všude online, teď se snažíme zbavit závislosti na internetu. Že jsme v centru Prahy bydleli a do práce jezdili na okraj, pak jsme do centra dali firmy a dojížděli z okraje a teď v centru zase chceme bydlet. Že tady spousta lidí pamatuje boj za demokracii a dnes se část z nás zříká jejích hodnot. Příměr s čistou vodou je výstižný, sama ho doufám jsem schopná praktikovat, ale když se rozhlédnete na řešení situací které nás přesahují, dokáží to všichni? A právě proto jsem při čtení byla schopná do většiny situací dosadit něco z dnešní doby. Byť jsme se měli jako lidstvo posunout a řešit dnes už po všech těch útrapách nesmrtelnost brouka. Povedlo se mi myšlenku lépe rozvést? Jinak moc děkuji za reakci, ukazuje, že když na sobě jednotlivec pracuje, přitahuje k sobě lidi podobného ražení, a v době urážek pod jakoukoliv prací, pod tou svojí může smysluplně diskutovat, vážím si toho.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem svým příspěvkem nechtěl rozporovat to, co jsem si přečetl ve vašem článku, naopak, vyjadřoval jsem souhlas. Ale já se většinou vyjadřuji asi až moc košatě a pointa nevyzní, jak by měla 🙂 když navážu na váš komentář – myslím si, bohužel, že v dnešní době většina našich spoluobčanů se stávajícím společenským zřízením není spokojená a je tu spousta těch, kdo by oželeli i část svých svobod výměnou za to, že jim někdo nabídne srozumitelnější a předvídatelnější svět, ve kterém se budou cítit bezpečně ukotvení. Zmiňujete Prahu, to je navíc excentrická lokalita, v mnoha ohledech naprosto nesrovnatelná se zbytkem republiky. Kolem a kolem, kéž by se každý uměl věnovat svému vlastnímu štěstí a svému okolí, kéž by si tu lidi namísto toho nepřáli, „aby sousedovi chcípla koza“. Pak by tu bylo líp, dokonce ani tzv. fake news, populistům a lidské malosti by se nedařilo tak, jak se daří. Ale to už zas košatím, tak radši hezký večer a howgh! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za příspěvek. Evidentně je nás ještě pořád zhruba polovina, co to vidíme stejně, teď se jen naučit náš životní postoj předávat. A možná, jak jsme začali u sebe, pokračovat jinde. U voleb se ukázalo, jak je na tom svět, Praha a čtyři okresy kolem ní, a jak zbytek republiky. A když po republice cestuji, porovnávám možnosti, nemůžu jim to mít za zlé, tedy když vezmu v úvahu, že rozšiřování obzorů a zvyšování příležitostí je jedna ze svobodných voleb, kterou máme. A tak vlastně končím zase sama u sebe, protože já jsem se rozhodla a ráda bych přispěla i těm, co se rozhodli jinak.
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobře, že takové, jako jste vy, tady máme 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji, ale to je bohužel předčasné zhodnocení, zatím se mi nic smysluplného s přesahem nepodařilo. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Víte co třeba mně bohatě stačí? Že krásně píšete. Pro mě jsou ty vaše články taková textová relaxace v okolním zmaru naprosto ubohé gramatiky, která se na mě valí ze všech stran. Nejsem žádný „grammar nazi“ ani učitel češtiny, ale zrovna dneska mě odrovnalo, když jsem musel v katalogu jedné firmy zkonzumovat pojem „4-tá osa“. Takže pak přijdu sem a uklidním se dojmem, že ještě vše není ztraceno :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
Uf, no zrovna ta gramatika tedy… Už jsem tu dostala vyčiněno a link na pravidla pravopisu k tomu. 😀 Ale moc děkuji, mám strašnou radost. Přesně toho jsem si přála docílit. Aby si člověk nad mými texty odpočinul, uklidnil se. Na mě tak vždycky působí články Terezky Salte (TerezaInOslo), doslova mě vyrovnávají.
To se mi líbíTo se mi líbí