Víkend se chýlil ke konci. Já byla na návštěvě u Marušky a Marka. Společně jsme poobědvali. A protože Maruška nejen skvěle vaří, ale také je to špičková návrhářka, já si pak vyzkoušela rozešité šatičky z ateliéru Mariés. Jsem z nich tak nadšená. Nejen, že materiál je kvalitní, pohodlný, v krásné barvě. Střih lichotí dokonce i mojí postavě, protože … Pokračování textu Jak jsem si zlomila nohu

Ze vzkazů na lístečku v hodinách, se postupně vyvinuly opravdové dopisy, které jsem si s několika kamarádkami vyměňovala. Moc bych za to nedala, že jsem to celé iniciovala já, odjakživa psavec. V letech 2002 a 2003 jsem si předávala papíry plné obrázků a informací s Romčou. V roce 2018 jsem je začala číst jako první a nemohla … Pokračování textu Dopisy od Romči

Ruku v ruce s tím, jak se postupně vyvíjím, plním si další cíle, vznikají nové potřeby, které se snažím začlenit. A tak tomu bylo, když jsem si rok 2018 určila, jako rok pořádání minulosti a zjednodušení. Mám u rodičů uložené spousty dopisu, fotografií, deníků a diářů, vstupenek a už mi prostě začalo být nepříjemné, že … Pokračování textu Nad dopisy kamarádek z dětství

Navzdory všem plánům a rozepsaným článkům, se s vámi musím podělit o to, jak jsem byla včera odmítnuta, neignorována, ponížena. A taky, jak se v sobě už ale vůbec nevyznám. A jak neobyčejně mě to těší. Protože se sebou budu ještě pár let žít a když budu sama sobě nečitelnou a nepředvídatelnou, bude mě to … Pokračování textu Jak jsem byla odmítnuta

Ruku v ruce se čtením, šlo u mě odmalička také psaní. Asi už jsem se zmiňovala, jak ráda jsem tvořila slohové práce ve škole. Jenže já si taky se svými kamarádkami psala dopisy. A vlastně ještě v dospělosti, když jsem bydlela v Anglii, to byl preferovaný způsob komunikace s rodinou a přáteli. Donutila jsem je všechny. Ale zpět do … Pokračování textu Psaní dopisů