A nebojte se, nezačnu se tady vypisovat ze všech svých životních neúspěchů a tragédií. Už jen proto, že tohle má být kategorie velice krátkých vhledů do mého života a zvyků, ne výpravný román.

Mám na mysli esenciální kombinaci skutečné fyzické reakce na tíži zemskou a mé pohybové možnosti.

Čas od času se prostě natáhnu. Povedlo se mi to v Praze, když jsem tam ještě nebydlela. Šla jsem na schůzku s nejlepší kamarádkou. V nejvyšších botách, co jsem kdy vlastnila. A za to, že se mi nic nestalo, jsem vysoké boty začala nosit jen v případě nutnosti. A s přezůvkami v kabelce. Spadla jsem taky v Luhačovicích. Když jsem obhlížela Smetanův dům zezadu. Stalo se mi to až na neškodném místě u cesty, ale zanechalo to ve mně trauma. Co kdybych uklouzla už dřív a spadla z výšky na vybetonovaný dvůr toho krásného domu. A tak jsem vyházela boty, co klouzaly. A stalo se mi to v Praze, když jsem tam bydlela. Na Václaváku jsem si nevšimla schodku a málem si zlomila nohu. Zanechalo to ve mně trauma, jak snadné je, se zmrzačit. Ale jelikož jsem se neodnaučila neběhat po městě s mobilem a právě vyzvednutýma lístky do divadla v ruce a milionem myšlenek a plánů v hlavě, aniž bych dávala pozor, kam šlapu, nohu jsem si zlomila až teď v Tišnově. Nebezpečný zvyk, který zkusím změnit. Taky vyházím všechny nekvalitní boty, ale beztak už mám jen ty jedny, ve kterých jsem si oba pády odbyla.

Ale ani kvalitní sádrová bota mi v pádech nebrání. Jako bych si vybírala nějaký pádový deficit. Venku je dusno, nízký tlak a já jsem slabá na těch pár centimetrů schodku a padám. Těsně před obličejem mi proletí motýl, vyhodí mě z konceptu a padám. Tak dlouho si v hlavě připravuji, jak správně skočit, abych nespadla, že se dřív prostě převážím a padám. Zachytím se berlou za kapsu domácích šatů a hádejte co.

Naštěstí si tím působím újmu pouze psychickou. A pár drobných odřenin jako bonus. A spoustu modřin, ty se tvoří jedna radost po injekcích na ředění krve. Pan doktor říká, že padám tak, že na zlomeném kotníku to poznat není. Já se tomu už směju, co mi zbývá. Ale nenávidím to, z duše. A našim jsem za to vysoce bariérové řešení domu otloukla berlami rohy a odřela zdi, ha.

Tahle sádrová není od Bati, ale všechny ostatní už téměř ano…