Jsou odchody, které jsou mi líto víc, než jiné. Z lidí, které známe všichni, jsou to Tomáš Baťa, Václav Havel a letos se k nim připojil Miloš Forman. Zatímco o prvních dvou leccos vím, u Miloše Formana jsem si jen roky slibovala, že se podívám na jeho filmy.

Když mi kdysi vadilo, že mám mlhavé ponětí o malířství, divadle, ale pražádné o filmech, obrátila jsem se na kamaráda, který film studoval. Jako první mi doporučil Přelet nad kukaččím hnízdem. Neviděla jsem ho dodneška a čas od času mi to vytane na mysli.

Kdy jindy to všechno dohnat, když ne teď, kdy musím ležet a dát své pravé noze prostor se uzdravit. A tak jsem si otevřela režijní filmografii Miloše Formana na ČSFD a začala.

Viděno osmi je dokument z olympijských her v Mnichově roku 1972. Spolu s Milošem Formanem se na něm podílelo dalších sedm režisérů. Viděno osmi jsem sehnala pouze v němčině. Tu prakticky neovládám, ale byla jsem zrovna naladěná udělat něco nového a tak jsem si řekla, že elementární znalost jazyka je u dokumentu ze sportovního prostředí, na kterém mě beztak zajímá režie, dostačující.

Pro mě je tento dokument bezesporu zajímavý nápad, ale nic neřešící zpracování. Chvílemi jsem byla nadšená. Sport sleduji sporadicky v posledních pár letech, tady jsem měla možnost sledovat jej tak, jak se provozoval v době, kdy jsem nebyla na světě. Občas taky děsně znuděná, třeba zpomalené skoky do výšky nebraly konce. Někdy jsem se zasmála, ale většina konfrontací, které měly vyznít vtipně, na mě působily hrozně lacině. Jindy jsem se cítila nadřazeně, ve smyslu, to muselo dát práce a přitom taková blbost. Ničit si zdraví, abych zvedla činku, tomu říkám smysl života. Potom zase zahanbeně, při pohledu na ta nádherná těla, která mají sportovci naprosto pod kontrolou. Houževnatost, soustředění se na výkon. Kde bych byla, kdybych pro mě podstatným věcem v životě dokázala obětovat zlomek té energie. Zaujalo mě tehdejší prostředí a vychytávky přípravy pokrmů. Zarazilo mě, že udělali film v podstatě o ničem, na pozadí únosů a zavraždění izraelských sportovců. Ale chybí mi k tomu bezesporu znalost historické souvislosti. Jediný, kdo se tou událostí zabýval, byl režisér zpracovávající téma maratonu, ale jeho záměr jsem nepochopila.

Nevím, jestli se vážně tolik odlišoval nebo je to zaslepení, ale Forman mě nezklamal. Byl to nejhezčí režisér ze všech, a ještě si z toho udělal V Mnichově hoří, má panenko. Miluji jeho smysl pro jemný detail a hrubý humor. Od srdce jsem se zasmála, pro mě prostě talent od boha.