Je to jedno obrovské, nevyčerpatelné téma, na které se dá dívat z milionu úhlů. A každý má na něj svůj názor. Já na něj mám dokonce milion názorů, protože mi přijde, že se musí u každého jednoho člověka posuzovat zvlášť. A strašně ráda se v tom poslední dobou rýpu, protože je to pro mě pořád tak trochu neokoukaná a vítaná situace.

Opravdu nejsem vztahový typ. Byla jsem v životě v různých vztazích, všechny byly svým způsobem úžasný a krásný, formovaly mě a dost naučili, ale ve všech byly problémy, za které mi ani tak nestály. A byla jsem v životě taky sama. Nebyla jsem za to ráda, sama pro mě totiž znamená, že mi v tu chvíli někdo zoufale chybí. Ale teď zrovna jsem single. Single vnímám tak, že vlastně sama nejsem. Mám kolem sebe spoustu úžasných lidí, spoustu skvělých vztahů, díky kterým se realizuji všude, kde chci. Nejdůležitější je teď přitom vztah mě samé k sobě.

To ale neznamená, že chci single zůstat. Samozřejmě je to varianta, se kterou musím tak trochu počítat, protože jsem, jaká jsem, život se mnou je peklo. A doufám, že pokud se stane, ponesu to elegantně a i tak povedu smysluplný život, za který budu vděčná. Ale i když se znám a vím, že být ve vztahu pro mě vždycky bude trochu násilí, přeju si v něm nakonec zakotvit, vytvořit rodinu a té zázemí. Teď pro to mám asi nejlepší předpoklady, protože jsem se konečně zbavila mindráků ze vztahu z doby mého pravěku a vím, že už mi chybí jediné. Najít chlapa, o kterého se rozbiju, roztříštím, rozsekám na kousky.

Takže moje pojetí single je asi jasné. Netvářím se, že jsem single z přesvědčení, prostě to vyplynulo ze situace. Ale ráda o sobě tak uvažuju, protože se nestavím do pozice chudinky, co brečí a přežívá, dokud se někdo neobjeví a nedá jejímu životu smysl. Naopak, nadechuji se, užívám si to, co mi život přihrává, a říkám si: „Tohle je dokonalý, ať to skončí zavčasu, ale ne moc brzy, hlavně ne moc brzy.“

A baví mě další originální výklady pojmu single a informace k tématu. Viděla jsem dokonce pár dokumentů, třeba Rub a líc Singles.

A tam se dověděla, že za to, že můžu být single, vděčím feministkám. Ty mi nikdy nezněly moc dobře. Představuji si je, jako nevzhledné paní s knírky, agresivní asi jako umí být vegani. Ale nabouraly dosavadní představy o roli ženy a dovedly ji až k dnešní nezávislosti, která je v případě singles stěžejní. A za to jim patří můj velký dík a respekt. Jedna z prvních singles byla třeba Anežka Česká a byla jí také mnou obdivovaná  Coco Chanel. Sňatky ve svých počátcích byly obchody a stále je mezi námi spousta lidí, kteří v tomto ohledu ctí historii a tradice. Do života singles odpradávna zasahovali také dohazovači. Dnes modifikovaní v nejrůznější druhy inzerátů a nakonec seznamek. A ty mně tedy fungovaly kdysi skvěle, jen tak na okraj. Nevyčerpatelný zdroj zábavy pro mě a veselých historek pro přátele, rozšíření okruhu přátel a známých, ale třeba i klientů a spolupracovníků a v neposlední řadě většinu mých partnerů, tak třeba na ně zase časem dojde. V Praze je dokonce bar pro singles, kde barvou brčka dáváte najevo, jestli se chcete bavit, hledáte lásku nebo máte zájem o sex na jednu noc, no, asi nemusím vyzkoušet úplně všechno.