Intimní osvětlení

Je poklidné nedělní odpoledne. Za okny svítí slunce, tak nějak laskavě. Já ležím s nohou v sádře v obýváku, jsem sama. Rodiče jeli nakupovat kytky a projít se. A já jsem zase nějaká taková vyrovnaná, šťastná a zamilovaná, plná světla. Právě se ze mě stal závislák.

Závislák na české kinematografii. Na těch černobílých filmech plných cynismu a laskavosti zároveň. Na tom upřímném dojetí nad krásou herců a propracovaností scén. Na výbuších rozpustilého smíchu, průchodu upřímné radosti. Na slzách, které musí ven a rozechvění, které ještě dlouho rezonuje uvnitř.

Ty filmy jsou o tolik opravdovější a poctivější práce. Jako Intimní osvětlení. Na režiséra Passera a scénáristu Papouška jsem byla upozorněna v komentářích pod mým článkem a jako filmový analfabet jsem až na ČSFD zjistila, že už jsem od nich leccos viděla. A že mi ti, co mě čtou, rozumí. Nechápu, jak jsem bez těchto filmů mohla žít a je mi jasné, že dál už to bez nich prostě nepůjde.

Věru Křesadlovou jsem sledovala se zatajeným dechem, kdykoliv se objevila na scéně. Je neskutečně charismatická.

Co si budeme povídat, hlavní linka filmu, konfrontace lidí, kteří se usadí a zasvětí svůj život rodině, s těmi, co realizují své sny a dávají svému životu přesah, je věčná. Dřív se tyto dva světy stavěly do kontrastu, nehodnotilo se, co je správně, co je špatně. Těžilo se z rozdílnosti. Každý si mohl vybrat a musel nést následky.  Dnes mají všichni jasno. Nemůžeme si zvolit, případně to podle životního období střídat. Musíme založit rodinu a všem zvěstovat, jaké je to štěstí. K ní dosáhnout ještě vzdělání na těch správných školách. Vybudovat oslnivou kariéru. Provozovat spousty koníčků a sportovat do padnutí. Filmaři podle toho nejen točí, ale asi se tím i řídí. Protože jak jinak si dnešní film vysvětlit. Kde je problém, jestli ne v tom, že dělají milion věcí současně a jsou permanentně vyhořelí? Neberte mě doslova, i dnes se točí kvalitní filmy. Schválně, jestli si na nějaký vzpomenete. Mě napadá třeba už vzpomínaná Díra u Hanušovic. Nevidím to nijak tragicky, jen se bavím skládáním myšlenek. A asi nemusím zbytečně upozorňovat na sebe. Na to, že já z dnešních požadavků nesplňuji jediný, smutný punk. Jdu si pustit další pořádný film.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s