Konkurs

Film Miloše Formana. Jak ostatně jinak u mě. Teď, v tom mém - miluji Formana - období. Konkurs je ze dvou půlek, asi jako ty dva zedníci v Černém Petrovi. První, Kdyby ty muziky nebyly, je o dechovce. Dvou kapelách, jejich hodnotách, osobnostech a cílech. Slovy klasika, dechovce jsem nikdy nemohla přijít na chuť. Nechuť. Folklóru obecně, … Pokračovat ve čtení Konkurs

S Luckou na obědě

La Maler, má oblíbená restaurace. Krásná restaurace na ošklivém místě a ještě umně zastrčená. Přesto se tam dveře netrhnou. Mají tam svérázný nábytek i inventář, na kterém se servíruje. Názvem i stylem to má připomínat Francii, ale je v tom něco osobitého navíc. Taky neskutečně sympatickou obsluhu, která vám klidně řekne, že nejste na školním táboře … Pokračovat ve čtení S Luckou na obědě

Konečně mi lidé pokládají ty správné otázky

Jestli jsem něčím trpěla, od chvíle, kdy jsem dosáhla určitého věku, byly to nesprávné otázky. Otázky ze všech stran a na věci, co pro mě nejsou tolik podstatné, vlastně na mě ani nezávisí a moc mě nedefinují. Asi tušíte, jsou to obligátní: Ještě nejsi zasnoubená? Kdy se budeš vdávat? Kdy budeš mít děti? Kdy budeš … Pokračovat ve čtení Konečně mi lidé pokládají ty správné otázky

Nejoblíbenější slovo roku

Když pominu kouzelné slovíčko vole, které používám za každým druhým jiným slovem, nejčastěji ze mě letos začalo padat vznešené slovo přesah. Neuvědomuji si, že bych ho kdy předtím používala. Ale asi to má co dělat se stárnutím a potřebou být prospěšná a něco smysluplného za sebou zanechat. Na Maruščino doporučení jsem se v pražském Impact … Pokračovat ve čtení Nejoblíbenější slovo roku