La Maler, má oblíbená restaurace. Krásná restaurace na ošklivém místě a ještě umně zastrčená. Přesto se tam dveře netrhnou. Mají tam svérázný nábytek i inventář, na kterém se servíruje. Názvem i stylem to má připomínat Francii, ale je v tom něco osobitého navíc. Taky neskutečně sympatickou obsluhu, která vám klidně řekne, že nejste na školním táboře … Pokračování textu S Luckou na obědě

Jestli jsem něčím trpěla, od chvíle, kdy jsem dosáhla určitého věku, byly to nesprávné otázky. Otázky ze všech stran a na věci, co pro mě nejsou tolik podstatné, vlastně na mě ani nezávisí a moc mě nedefinují. Asi tušíte, jsou to obligátní: Ještě nejsi zasnoubená? Kdy se budeš vdávat? Kdy budeš mít děti? Kdy budeš … Pokračování textu Konečně mi lidé pokládají ty správné otázky

Když pominu kouzelné slovíčko vole, které používám za každým druhým jiným slovem, nejčastěji ze mě letos začalo padat vznešené slovo přesah. Neuvědomuji si, že bych ho kdy předtím používala. Ale asi to má co dělat se stárnutím a potřebou být prospěšná a něco smysluplného za sebou zanechat. Na Maruščino doporučení jsem se v pražském Impact … Pokračování textu Nejoblíbenější slovo roku

Táhne se jako nit mým blogem i životem. Je menší, než si pamatujeme, spíš roztomilý, než oslnivý. Mám na něj vzpomínky z dob dávno minulých, i z před pár týdnů. Zatímco tenkrát jeho návštěvu provázela domněnka, že jsem moc škaredá, tlustá a blbě oblečená, než abych tam někoho sbalila, dneska je to fakt a zdaleka mě to … Pokračování textu Zámeček Pozořice

S Verčama jsem si psala hned dvěma. S jednou na základní škole. A to byly zvláštní dopisy. Už tím, jak byly vždycky zabalené do dalšího papíru a nadepsané přísně tajné a nikomu neukazovat. Zatímco jinak se mi holky pořád omlouvaly, že pokulhávají za tím, jak odepisuji hned a dlouhé dopisy k tomu, Verča mě neustále urguje, … Pokračování textu Dopisy od Verči

Ty první byly stejně telecí, jako s ostatníma holkama. Nevím, proč jsem si myslela, že jsme my dvě spolu byly víc nad věcí. Chytřejší, vtipnější a řešily nesmrtelnost brouka. Prožívaly jsme samozřejmě ty samé blbosti. Nesnesitelnou školu, jak jsme jedna méně vtipná a hezká než ta druhá a hlavu jsme měly v pejru z kluků. Do dopisů … Pokračování textu Dopisy od Adrianky

Je to dobrý, je to za mnou. Myslím to období, kdy jsem nechtěla jít spát, protože budu muset vstávat. Kdy jsem se probudila, a vstala jen proto, že jsem si slíbila, že to jednoho dne bude zase všechno v pořádku. A toho že docílím jedině, když se teď zatnu a půjdu na tom makat. Vybojovala jsem … Pokračování textu Je to dobrý