Když pominu kouzelné slovíčko vole, které používám za každým druhým jiným slovem, nejčastěji ze mě letos začalo padat vznešené slovo přesah. Neuvědomuji si, že bych ho kdy předtím používala. Ale asi to má co dělat se stárnutím a potřebou být prospěšná a něco smysluplného za sebou zanechat.

Na Maruščino doporučení jsem se v pražském Impact Hubu zúčastnila dvou workshopů, Idea Generation a Lean Canvas.

Po prvním se stalo to nejhorší, co jsem si mohla přát. A po druhém to nejlepší. Svět je opět v rovnováze.

Ale vezmu to popořádku. Loni jsem rozjela tolik věcí, že jsem nakonec dělala od každého trochu a od ničeho nic, a byla jsem z toho akorát tak nešťastná. A tak jsem letos rázně zakročila a osekala aktivity na pouhé dvě. Blog a Prvorepublikovou. Z toho vyvstala jediná otázka, jak uchopit Prvorepublikovou. Už roky mám zpracovaný podnikatelský plán, podle kterého se dá uchopit z milionu různých stran a tak jsem ho prošla a vydala se na Idea Generation. Šla jsem si pro jasný výsledek, pojmenovat cílovou skupinu lidí, kterým chci pomáhat, říct si jakým způsobem a začít podnikat. Odcházela jsem sice nadšená, ale se zbrusu novým projektem v kapse. Bohužel, i když pro mě možná bohudík, prvotní nadšení mojí nové kolegyně opadlo a z projektu sešlo.

A já se vydala na Lean Canvas. A tentokrát přesvědčenější, než kdy dříve, že jediné, co se na mém canvasu objeví, bude ten jediný podnikatelský záměr pro Prvorepublikovou. Protože na víc prostě nemám čas. A nemohla jsem dopadnout lépe. Všichni byli opět neskutečně milí, zajímavý a inspirativní, rozkrájeli by se, aby pomohli lidem kolem sebe plnit jejich sny a to dalo celému prostoru takovou auru upřímnosti a opravdovosti, že jsem si přiznala naprosto zásadní věc. Já přeci vůbec nechci podnikat. Chtěla jsem to, kam mi paměť sahá a jenom proto jsem se toho zuby nehty držela ještě dnes. Ono vlastně i to, co chci, má pořád rysy podnikání, jen chci prostě podnikat vedle jedné jediné osoby na světě. Moc mi pomohlo, že jsem měla ve chvíli uvědomění vedle sebe Báru, na kterou jsem to okamžitě vybalila a ona mě tak samozřejmě podpořila, že bylo vymalováno. A tak jsem v čase, určeném pro můj canvas, sepsala strany vylepšení prodejů pro Baťa shoe company a také přesahových aktivit, kterých bych jménem mé srdcové společnosti chtěla dosáhnout.

Slovo přesah mi ale připomíná také loučení, které mi jednou snad urve srdce. Loučení s Kotym a jeho firmou, ve které pracuji dnes. Právě jemu jsem na obědě říkala, jak jsem byla v Impact Hubu, protože jsem dospěla do bodu, kdy chci, aby měla moje práce přesah. A on s pohotovostí, která je mu vlastní, řekl, že dá mojí práci přesah hned, že dnes můžu přesáhnout až do šesti. Toho člověka nejde nemilovat.

A když už jsme u lásky, nečekala jsem, že i u výběru otce mých dětí pro mě začne být přesah tím nejdůležitějším kritériem. Vždycky mě ovládal strach z hmotného zajištění, zatímco teď mi připadá, že mít rodinu má smysl ve chvíli, kdy se skrze ni dá svět vnímat v přesahu. A vlastně mě asi přestal ovládat jakýkoliv strach, protože jinak si neumím představit, jak jsem se vůbec odvážila uhánět člověka, který pro mě přesně tenhle přesah má. Po půl roce se mi podařilo dotlačit ho na schůzku a byť jsem asi doufala, že nebude takový, jak jsem si ho vystalkeřila, má přesah ještě přes ten přesah a já se perfektně potrestala sama, protože to celé pro mě má obrovský přesah citový, ze kterého mě teď budou muset dostat ty přesahy ostatní…