La Maler, má oblíbená restaurace. Krásná restaurace na ošklivém místě a ještě umně zastrčená. Přesto se tam dveře netrhnou. Mají tam svérázný nábytek i inventář, na kterém se servíruje. Názvem i stylem to má připomínat Francii, ale je v tom něco osobitého navíc. Taky neskutečně sympatickou obsluhu, která vám klidně řekne, že nejste na školním táboře a nic se nestane, když budete sedět u dvou stolů. Chodíme tam totiž s kolegy z práce. A nikde jinde při obědě kolem stolu nemlčíme, a jen tak si neužíváme dobré jídlo. Vzala jsem tam Kubu, když jsme se viděli po čtyřech letech. A vzala jsem tam i Lucku, když se přes Prahu vracela ze surfování.

Musely jsme působit, jako dva totální blázni. Uprostřed pracovního týdne jsme seděly v restauraci a přetahovaly se, která máme lepšího šéfa, kolegy, která z nás cítí v práci větší podporu svojí osobnosti, při jakých příležitostech jsme zjistily, že nás tam mají rádi, který tým drží víc při sobě a pořádá víc akcí dohromady. Uprostřed týdne, kdy už má kde kdo náladu pod bodem mrazu, a jeho pracovní prostředí mu připadá jako jeden velký malér, jak příznačné.

Byly jsme jako malé děti, bylo to úžasné. Zářily jako sluníčka, libovaly si v tom, jak jsme šťastné a měly upřímnou radost z toho, že ta druhá je na tom v tu samou chvíli úplně stejně. Některé okamžiky v nás zanechají hlubší stopu, než ty ostatní. A tenhle oběd ve mně ještě teď vyvolává zvláštní pocit spojený se světlem a euforií. Souzněním a přejícností, možná inspirací. S Luckou se nemáme možnost vídat nějak často, seznámily jsme se nedávno. Mimo obdobné vnímání a způsob života, máme společnou také Marušku, která nás seznámila. Ale vždycky, když se vidíme, stojí to za to, energie a entuziasmus jsou div ne hmotné.

Vůbec miluji setkání, na kterých může dát člověk průchod svému absolutnímu štěstí a vlastně tak za něj svým způsobem poděkovat. A těším se na ta další s Luckou. A taky díky ní si uvědomuji, jak je důležité pozorovat, jak na nás setkání s jednotlivými lidmi působí. Setkávat se s lidmi, kteří na nás mají pozitivní dopad. Snažit se vyřešit problémy s těmi, kteří na nás pozitivní dopad mít přestali. A nepohybovat se mezi těmi, co ho nikdy mít nebudou.