1. září

Je 1. září. Děti jdou do školy. Kecám, co by tam dělaly, je sobota. Ale automaticky mi to naskočilo. Protože jsem od hromady bezdětných pracujících slyšela, že končí prázdniny. Všichni z toho dělají každoročně velkou událost, tedy především ti, co nejsou a nemají děti. Tak proč to tak nenapsat. Já sedím na terase penzionu v Luhačovicích a … Pokračování textu 1. září

Jen pro ten dnešní den

Dnešek je pro mě den plný drobných radostí. Hned po ránu se o první postaral Juro. Cestou do práce vyzvedl krabice plné voňavého pečiva na obvyklou společnou středeční snídani. A tak den nezačal tříděním emailů a spolykáním pár zdravých sušenek, ale obrovskou snídaní provázenou milou konverzací s kolegy a všudypřítomným smíchem. Hlavně mým smíchem. Včera … Pokračování textu Jen pro ten dnešní den

Mé hodiny

Co si budeme, tikly. Stydím se za to, děsí mě to. A viním z toho jeho. Je tolik odlišnej, snovej, dokonalej ve své nedokonalosti. Zaujal mě, ale sám zájem nezískal, a tak je snad po tikání na hodně dlouhou dobu. To mě uklidňuje. Že stačí zpracovat, že je konec dřív, než začátek. A o tuhle sféru … Pokračování textu Mé hodiny

Pétanque

Kdysi dávno jsem přečetla knížku Meika Wikinga, Hygge. Kašlu na pravidlo pro úspěšné, z každé knížky si vezmi jednu užitečnou věc, a začleň ji do života. Udělala jsem si poznámku pétanque. Když se Monča ptala, co chci na narozeniny, řekla jsem pétanque. A když o pétanque projevila zájem Terka v práci, vytvořila jsem Doodle událost a vyhodnotila … Pokračování textu Pétanque