Kdysi dávno jsem přečetla knížku Meika Wikinga, Hygge. Kašlu na pravidlo pro úspěšné, z každé knížky si vezmi jednu užitečnou věc, a začleň ji do života. Udělala jsem si poznámku pétanque. Když se Monča ptala, co chci na narozeniny, řekla jsem pétanque. A když o pétanque projevila zájem Terka v práci, vytvořila jsem Doodle událost a vyhodnotila to na středu.

Dělejte to taky tak, čtěte. Čtěte bez ustání. Hodně nad knihami přemýšlejte, a ještě víc dejte na pocity při této povznášející činnosti. Kašlete na pravidla, ale když se vám zrovna hodí do krámku, beze všeho je aplikujte. Opatřete si pétanque, aniž tušíte, jestli ho kdy budete mít s kým hrát. Neskuhrejte pod tíhou té hromady koulí, dejte si pár piv, a budete si s nimi pohazovat, jako by nic. Dokonce si je ani neodložíte, když se před domem zapovídáte.

Ještě, než jsem si vypadla do toho svého světa klidu a odpočinku, o tom ale potom, stačila jsem si tedy s kolegy na ten pétanque zajít. A při té příležitosti jim omlátit o hlavu, že jich jde málo, a že jdeme pozdě, a já taky nemám na tyhle akce čas a mám naopak svých starostí dost. Samozřejmě jsem to vyčetla těm, co šli a taky to byla moje akce, ale když už, tak už.

Jako vždycky, když něco takhle neslavně začne, to nakonec dopadlo skvěle. A byla to jedna z událostí, kterých nejen v nejmenším nelituji, ale moc ráda na ně, s úsměvem na rtu, v duši, všude, vzpomínám.

Rozdělili jsme se na družstvo holek a družstvo kluků. Holkám připadly ozdobnější koule. Hráli jsme hodiny, smáli se, na oko rozčilovali, popichovali se a uráželi. Popíjeli jsme pivo, řešili a donekonečna přeměřovali vzdálenosti koulí. Zmapovali veškeré listí v dosahu a navigovali se vzájemně při dohrávkách, u kterých jsme zatměli. Nemusím snad dodávat, že naše holčičí společenstvo vyhrálo. Někoho možná zmate, že 1 : 2. Ale to zapříčinila Martinova slabá chvilka. Když to bylo 2 : 0 pro kluky, začal nás přesvědčovat, že dáme rozhodující hru. Rozhodující za stavu 2 : 0? Ptala jsem se a byla ujištěna, že ano. A tak jsme podaly výkon všech výkonů, a kluky porazily suverénně a navíc v rozhodujícím zápase, takže je to doma.

Byly to zase jednou ty prchavé, poctivě prožité, okamžiky radosti. Z krásného prostředí, kterým hřiště za letenským zámečkem bezpochyby je. Chvíle v souznící veselé společnosti a dobrý pocit z opravdu vydařené hry. Prostě ty zážitky, které se počítají. A na konci budou zachraňovat naši bilanci, až nám vystaví účet. Těžké koule, těžký závěr.

Co bych si bez nich…