1. září

Je 1. září. Děti jdou do školy. Kecám, co by tam dělaly, je sobota. Ale automaticky mi to naskočilo. Protože jsem od hromady bezdětných pracujících slyšela, že končí prázdniny. Všichni z toho dělají každoročně velkou událost, tedy především ti, co nejsou a nemají děti. Tak proč to tak nenapsat.

Já sedím na terase penzionu v Luhačovicích a nic pro mě nekončí, naopak, začíná mi podzim. Už jsem potřebovala vypadnout, odpočinout si, utřídit myšlenky.

Včera jsme to s Maruškou vzaly přes Zlín. Zjistila jsem, že se tam dobře jí ve Fit Foodie. A že si tam jeden neodpočine, protože je celé město prošpikované frekventovanými silnicemi. Taky, že Baťův památník je stále v rekonstrukci. A že ta moje noha už obstojně funguje.

Večer jsme se přesunuly do Luhačovic. Tady si jeden odpočine, i když nechce. Je to moje místo na nadechnutí, načerpání nových sil.

Zatím jsem zjistila, že jsem v něčem jako Ivan Martin Jirous. Když já něco považuji za důležité, a okolí o tom vůbec nic neví, rozčiluje mě to. Ale to mi nepomáhá. Potřebuji zjistit, kdo jsem a co chci a to se mi nepovedlo. Ani po několikahodinové rozmluvě s Maruškou na toto téma v potemnělém hudebním altánku.

Slibovali déšť, na celý víkend. Zatím sedím na terase, ptáci se projevují, slunce vychází, já v sobě konečně zase cítím náznak klidu. Asi je mi jedno, kdo jsem a co chci.

Tady si jeden odpočine, i když nechce…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s