Psala jsem o tom na blog.
Moje nejčastější odpověď přátelům, na jakékoliv osobní téma. Nenávidím se za tu odpověď. A nenávidím lidi, co se o mě naoko zajímají, ale ty tři minuty na článek jsou jim zatěžko. Všechno podstatné si stíhám zpracovávat. Jakmile to ze sebe jednou vypíšu, nerada o tom mluvím. Stejně, jako když si přečtu knihu a nechci mluvit o obsahu, ale o tom, co ve mně zanechala, jaké mám díky ní pocity a rozpoložení. Nelžu si do kapsy. Číst se to dá. To mám zjištěné. Na to mám totiž lidi, kteří mě neznají, ale přesto mě čtou. Nelitují svého času do mě vloženého, dokonce mi vyjadřují podporu i pochopení. Až mě to udivuje a naplňuje vděčností.
Takže nenávidím sebe, že svou schopnost verbální komunikace, vedle psaní pozbývám. Nenávidím známé za nezájem. Miluji vás neznámé za zájem.
Zuzky den 
Když to tak čtu, napadá mě najednou, že čtení cizího blogu je vlastně určitá forma voyeurismu 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Voyerismus patří mezi sexuální úchylky. Vzrušení je dosahováno sledováním intimního počínání nic netušících anonymních objektů. A tady můžu rozptýlit Vaši obavu, já moc dobře tuším. Takže vy jste v pořádku a já si na to asi vezmu prášek. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí