Docela jsme se s Terkou pobavily, když jsem si na obědě začala trénovat sílu svojí vůle. Nebo co to vlastně bylo. Možná šaškování z přepracování. Seděly jsme u Švejka, v poledne narváno jako vždycky, čekaly jsme na placení a v tom vešli dva pánové a bezvýsledně pátrali po místu. Pustila bych je a šla účet vyrovnat ke kase, ale … Pokračování textu Síla mojí vůle
Měsíc: Prosinec 2018
Veggie fest
S Luckou jsem se viděla snad jednou v životě, když jsem se přijela podívat na Katčino nové bydlení. Lucka byla její spolubydlící a kamarádka a uvařila nám vynikající oběd. Skvěle jsme si porozuměly a popovídaly. Lucka je jednou z těch, co vás okamžitě nadchnou a inspirují. Najednou vidíte, že to jde v kuchyni s vařečkou i jinak. Má takový … Pokračování textu Veggie fest
A zase to Brno
Důsledná všech svých pravidel, jak se z Brna nezbláznit, a ideálně si ho znovu zamilovat, jsem se tentokrát sešla s Verunkou. Naše přátelství se datuje od střední školy a dnes je o to vzácnější, že vydrželo i přes to, že jsme se v životě vydaly každá jiným směrem. A měly mezi sebou pár třecích ploch. Ale taky se … Pokračování textu A zase to Brno
Werichova vila
Kampa byla vždycky jedno z mých oblíbených míst. O to příjemnější, o co méně tam zabloudí turistů, kteří to spíš berou ze Staroměstského, přes Karlův most a na Hrad. Roky jsem chodila kolem Werichovy vily, která byla ve špatném stavu, pak se zachraňovala, aby se nakonec vyjevila v celé své kráse. Vždycky mě přitahovala, sálá z ní zvláštní … Pokračování textu Werichova vila
Dobře placená procházka
Přepracovaná. Po dalších deseti hodinách v kanceláři, koupit nějakou prasárnu k jídlu a domů. Aspoň vyžehlit nebo upravit článek, než padnu vysílením. Jedna věc ve mně vyvolala obdobné abstinenční příznaky jako odpočinek. Filmy Miloše Formana. Jak je to dlouho, co jsem viděla poslední? Okamžitě to napravím. Myslela jsem, že už budu muset sáhnout do těch světových, které … Pokračování textu Dobře placená procházka
Poutníci do Lhasy
Ještě, když jsem ležela se zlomenou nohou, a koukala na všechno možné, mě v nějakém artově zaměřeném magazínu zaujalo představení Poutníci do Lhasy. Co si budeme, především proto, že mi zrovna jeden vousáč a černoprdelník uhranul. Jeho životní cesta mi byla neobvyklou, úchvatnou a logickou. Pochopila jsem, že hra má přesně před takovými varovat. Má ukazovat, … Pokračování textu Poutníci do Lhasy
Jak jsem vzala Brno na milost
Co si budeme. V poslední době jsem do Brna moc ráda nejezdila. A vůbec se tím netajila. Měla jsem velmi špatné zkušenosti s chováním lidí ve službách, i s motáním se lidí po ulicích. Přijde mi, že to město je sice malebné a poklidné, ale roste rychleji, než jsou schopni růst jeho obyvatelé a běžní uživatelé. Potom jsem … Pokračování textu Jak jsem vzala Brno na milost
Zuzky den 