Přepracovaná. Po dalších deseti hodinách v kanceláři, koupit nějakou prasárnu k jídlu a domů. Aspoň vyžehlit nebo upravit článek, než padnu vysílením. Jedna věc ve mně vyvolala obdobné abstinenční příznaky jako odpočinek. Filmy Miloše Formana. Jak je to dlouho, co jsem viděla poslední? Okamžitě to napravím. Myslela jsem, že už budu muset sáhnout do těch světových, které všichni viděli, jen ne já, ale objevila jsem ještě jeden hezky český, a sice Dobře placenou procházku.

Okolo hudebních filmů našlapuji velmi obezřetně, ale tenhle mi vůbec nevadil. Perfektní výkony pěvecké i herecké. A ty texty, nadsázka a krutost, ale libozvučná. Vlastně mi došlo, že jsem si vytvořila ustálenou představu o tom, co je to Formanův film, abych si teď uvědomila, že se jí každý jeden něčím naprosto vymyká. A tenhle mé uvědomění potvrzuje.

Jsi ta nejkrásnější krajina co znám, je nápěvek, který nemůžu dostat z hlavy. Kolikrát si těch pár slov vydržím krákorat celé dny. Nejen, že si na něm potrénuji R, což by ocenila moje logopedka, ale vyvolává ve mně veselou náladu. Byť ve filmu se objevoval výhradně ve spojitosti se snahou neupřímně zalichotit a přijít k penězům, pro mě je to prostě krásný čistý text a tón a jestli vám ho někdy budu zpívat, tak se nemusíte bát, nechci vás o nic obrat, naopak, můžete hovořit o velkém štěstí, protože jste se evidentně trefili do prchavého okamžiku nejlepší nálady, jakou jsem schopna ze sebe vydolovat.