Po dlouhé době mám pocit, že funguji samostatně, nenechávám se vléct okolnostmi. Oprostila jsem se od toho svého top strop chlapa, protože mi konečně došlo, co jsem u něj měla pochopit. S tím jsem za ním přece tenkrát šla, že cítím, že mi má něco předat. A zjištění, že to není nějaká svědivá pohlavní choroba, ale fakt, že mám nejdřív zachránit sama sebe, než začnu zachraňovat lidi, co o to nestojí, je určitě užitečnější. A doslova úlevné je zjištění další. Výjimečné věci v mém životě nemusí znamenat komplikované a protrápené, jak jsem si vždycky sugerovala, a tudíž přitahovala. Jsem zase sama za sebe a nemůžu být spokojenější. Přede mnou strašná spousta práce, abych si jednou přitáhla top strop chlapa, který bude emočně dostupný, vyrovnaný a zralý na vztah.

A tu strašnou spoustu zahrnuje i můj odpovědný přístup, který se doteď rovnal nule. Jen proto, že jsem byla líná, a mohla jsem si to dovolit, asi jsem se tím snažila taky podpořit svoji psychiku, jsem si neustále nosila sta obaly opatřené jídlo z venku. Neustále jsem nakupovala a vyhazovala nebo hromadila levné oblečení a boty.

Mohla bych se vzdát nakupování. Ale já se nevzdávám, nikdy.

Ani nevím, kde jsem si to přečetla, ale pobavilo mě to tak, že jsem si to zapsala a sem mi to sedne.

Já se vážně nikdy nevzdávám, hledám cesty, díky Marušce a lidem, jako je Kamila Boudová, se učím nakupovat, ale tentokrát jako inteligentní vyrovnaná bytost, s alespoň elementární znalostí toho, co tím vysílám do světa. A výsledky se dostavují. Psychicky jsem pevnější. Jsem slou, protože najednou nebrouzdám internetem nebo obchoďákem, a mám prostor své štěstí hledat na dně své mysli, místo dna plastové tašky. Promítá se to i do vztahů, tedy ne, že bych jim dávala víc času, spíš se zamýšlím nad jejich kvalitou. A začala jsem zase vařit. Už teď vyprodukuji za týden odpadu, jako dřív klidně za den, dva. A pořád je kam to posouvat.

A další výsledek této práce. Přestalo mě bavit sedět doma, schovanou za svým komfortem, který představuje postel a knížka. A tak sedím na Slou days. Tedy sedím je silné slovo. Jsou tak poddimenzované, že na přednáškách stojím na jedné noze a ještě ne na svojí a smolím si při tom poznámky do notýsku. Nebo stojím opřená o roh a rukama, jako totálním prase stylem, jím oběd. Vím, jak úděsně u toho vypadám, část mého já se stydí, je vystrašená, úplná sociální kocovina, ale ta druhá je zenově klidná, cítí se zase svobodná a živá.

Dověděla jsem se tu několik drobných nových informací, které mi doplnily celkový obraz a představu, jak pokračovat dál. Viděla jsem vystoupení několika zajímavých silných ženských osobností. A několik divných kluků. Bože, kdo jde s partnerkou na kurz efektivního šatníku.

A jak to tak bývá, když jde člověk někam sám, dověděla jsem se i něco o sobě. Jsem vděčná, že nemusím řešit, kam se co hodí nosit a řeším pouze, kdo jsem, a jak to chci dát najevo. Nezajímá mě, co si o mně myslí ostatní. Bylo nám doporučeno, abychom někoho požádali o pravdivé zhodnocení své postavy, jejích problematických partií. Proč bych tohle dělala, naprostý nezájem, co si kdokoliv myslí o mých součástkách. Sama vidím, že mám břicho jako těhotná a prdel jako valach, sama vím, že to je jen viditelný výsledek mých problémů, se kterými se snažím vypořádat.

A když jsem se zmínila o kvalitě vztahů a efektivním šatníku, začalo mě bavit o lidech přemýšlet, jako o kouscích mého šatníku. Kdo je z kvalitního materiálu, nadčasového designu a udrží se v něm třeba celý život, a člověku je příjemné se jím obklopit. Kdo je z umělé hmoty, nehřeje, a při použití zasmrádne. Koho je mi líto vyřadit, ale sáhnu po něm opravdu jen občas. Po kom už ani nesahám a čeká v bance oblečení na přehodnocení priorit a změnu stylu. Kdo šel při zakládání efektivního šatníku jako první do odpadu a už se nikdy nevrátí. Jaký je ten jeden nejoblíbenější kousek, který bych vytáhla z hořícího domu, a podle kterého budu pořizovat všechny nové?

Tohle je vůbec ta nejúžasnější rada od Kamily Vodochodské. Byla směřovaná na šatník, ale dá se rozšířit na celý život. V každé oblasti si vyberte jednu top strop věc, a cokoliv nového si pořídíte, do čeho se pustíte, musí mít pro vás minimálně stejnou, ideálně vyšší emoční hodnotu.