Nedávno jsem byla v Operu na debatě Společnost 4.0: Informace a data v 21. století. Zaujala mě zmínka o tom, jak je lidem nepříjemné, když se jim boří představy, protože je to uvrhne do nejistoty.

Já to kolem sebe pozoruji. Přijde mi, že se začínáme probouzet z postkomunistické letargie. A bez zbytečné nostalgie a příkras zjišťovat, jaká naše historie skutečně byla.

Masaryka začínají lidi nesnášet. Já ho neměla ráda nikdy. Nerozuměla jsem mu. Ale teď mi prostě přijde jako chronický potížista, který si vymyslel blbost, jaká by napadla málo koho. O kterou nikdo nestál. Přesto se mu povedla celkem rychle a snadno zrealizovat. A tohle dovedu se svým poťouchlým smyslem pro humor a svou moravskou bodrostí ocenit.

U Beneše je pro mě jen dobře, že představy padly. Nesnášet jednoho člověka, výměnou za všechny ty mnichovské mocnosti, je výhodný kšeft.

Nejistota v případě mých hodnotových opor, jako byli Havel a Jirous, mi odvalila balvan ze srdce. Jsou to pro mě modly, ale byli to taky lidi, se vším, co ke člověku patří.

Asi už začínáte chápat, že boření představ, a uvrhnutí do nejistoty, nejsou věci, co mě trápí. Asi mě spíš osvobozují. A tak mě nejdřív zaskočily, a hned potom nadchly i v případě mého nejoblíbenějšího spisovatele.

Karel Čapek nebyl vždycky tak optimistický. Nepsal tak neskutečně minimalisticky, a o všedních detailech, nebo mravním přesahu, za což ho zbožňuji. Byl to úplně normální spisovatel, který trpěl strachem z existence, nedůvěrou k lidem, podle toho vypadaly jeho texty, které ještě ne vždycky zvládal domyslet. To až se vznikem První republiky u něj nastal obrat. To, co z jeho díla známe, je spíš, než talent, těžce vydřená dovednost, plynoucí z jeho přesvědčení, že pokud člověk sdílí Masarykovy ideály, může v životě dosáhnout satisfakce.

Karel Čapek bude dál tvořit základ mojí knihovny, vždycky bude tak trochu mým snem psát tak geniálně, jako psával on. Přesto nepůjdu v jeho stopách, protože je mi bližší nejistota vědění, před kterou se neschovávám, a kterou neberu tragicky.

Tohle je přesně ten Čapek, co mi slouží jako nejúčinnější terapie…