Mělník

Když v bytě stoupne počet nocležníků, a klesne kvocient, jakkoliv matematicky nemožné se to jeví, snažím se prchnout ven.

Tentokrát jsem objevila, díky Verče, Mělník. Horovala pro něj, jako Oldřich Nový pro čokoládové oči přítelkyně pana ministra. A horovala oprávněně. Tohle město na soutoku má své kouzlo a velmi zvláštní energii. Pro mě bude taky navždy spojeno s Invalidními sourozenci milovaného Egona Bondyho, které jsem si tam rozečetla.

Z Prahy co by kamenem dohodil a zbytek došel. Pokud máte štěstí na řidiče, nemusíte ani lovit Lítačku, protože Vám on věří. Nám, co nemáme problém brát Sorelu za umění, nevadí ani nutnost propracovat se k historickému centru přes hodně ambiciózní skrumáž stánků konzumu. Ten kontrast má něco do sebe. A abyste se nenechali ukolíbat kouzelným náměstím, a výhledem na všechny ty řeky a kanál, nabízí se rovnou od zámku výhled na vyskládané nákladní kontejnery a hulící komíny, to všechno až to nebes.

První den jsem dostala lehký úžeh, druhý jsem mrzla. Ale nedala jsem se rozhodit, a četla, myslela, psala.

Při procházkách jsem objevila skvělé knihkupectví a antikvariát, spojené s kavárnou, kde jsem rozbila svůj stan. Koupila jsem si dvě knížky mně teď asi nejbližšího básníka, Jáchyma Topola, a rovnou jsem je nad kávou ohledala.

A nakonec jsem našla i ten slavný pivovar. Hlava mi to nebrala. U Verči jsem se ujišťovala, googlila. Abych zjistila, že před ním drahnou dobu sedím. Vy si můžete sednout klidně rovnou dovnitř. Pivo, které jsem si nechala doporučit, bylo výborné, rovnou jsem se z něj zprala. Burger rovněž, ten měl dokonce tu výhodu, že byla na výběr tak rozumná gramáž, že jsem se jednou neprojedla do bezvědomí. Fajn obsluha a docela hezký prostředí.

Ovšem největší terno víkendu bylo ubytování. Nechápu, čím odůvodňují jeho ceny v Mělníku obecně. Když jsem viděla totálně neuklizenou koupelnu, byla jsem hodně vytočená. Ale pořád ne tolik, abych se vracela do restaurace mezi bandu nalitých fotbalistů z Prahy, a řešila to s paní hostinskou za další pozornosti vespolek. Řekla jsem si, že ráno je taky den. Na snídani jsem naklapala s dotčeným výrazem, ale pidlooký androš mi vzal vítr z plachet tím, že si rovnou začal ztěžovat, jak mu utekla pokojská a všechno dělá sám. Tím byl problém koupelny jako od prasat vyřešen. Zarecitovala jsem něco jako, sám si vařím, sám si peru, že se na to…, a tím panu hoteliérovi připomněla, že mi chtěl vlastnoručně připravit slaninu přepečenou na troud s vaječnou drtí navrch. A vlastnoručním chlupem do toho zakomponovaným. Teda úpěnlivě doufám, že byl aspoň zhruba z těch míst. V šoku jsem byla jen chvíli. Pak jsem se od srdce zasmála, zhodnotila, že se pro svůj svérázný smysl pro humor nechám jednou i zabít, chlup jsem hodila na zem, a tu snídani fakt snědla.

Mělník dejte bez přespání, ale dejte si ho určitě, kouzelný, kouzelný místo.

Soutok je ta nenápadná věc úplně vlevo, nedejte se mást…

IMG_8778.jpg

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s