Underground Birthday Party – Kolja & Magil 49

Jak stárnu, přibývá v mém životě spousta významných, i bezvýznamných milníků. Letošní Teplá patří jednoznačně do prví skupiny. Dělí můj život na před undergroundem a s ním.

Samozřejmě jsem se tam nevyskytla omylem. Měla jsem načtenou horu knih, nakoukaná kvanta dokumentů, a naposlouchané minimum hudby.

Přesto jsem neměla tušení, do čeho jedu. Měla jsem za sebou sotva pár koncertů Plastiků, na které nechodí nikdo, a když už, tak rozhodně nikdo z undergroundu. Takže jsem jela s pocitem, že underground je mrtvej, a jestli ne, tak se tam ani nedostanu.

Vystoupila jsem v Teplé, po cestě roztomilým motoráčkem vpravdě kouzelnou krajinou. A byla ve mně malá dušička. Hned u kulturního domu jsem narazila na první máničky. Pršelo a z mlžné uličky vystoupily dvě vysoké vlasaté postavy. Připadala jsem si, jako bych se vrátila v čase. Jako by mě měli za chvíli sebrat s otázkou, co tady zrovna dneska děláte, soudružko. To mě totálně nadchlo.

Nadchlo mě i místo samo a lidi obecně. A když jsem se ubytovala, pokecala s ostatníma v baráku, a vyrazila na procházku po krásném poklidném městečku, až do kláštera, přestala jsem pochybovat. Nějak to dopadne. Nevzpomínám si, že by se mi kdy nevyplatilo poslechnout své vnitřní pnutí a udělat něco šíleného.

Jestli se mi něco nepodařilo, tak se nenápadně vmísit a pozorovat, jak jsem si naplánovala. Hned u vchodu, kde jsem si chtěla nepozorovaně koupit lístek, jsem způsobila pořádný humbuk. Sama v Teplé, divný hadry, vyčesanej drdol, úcta bezbřehá, ale v ní přimíchaná spousta drzosti. Na večeři jsem se nedokázala soustředit, já jsem se evidentně nelíbila jim, a tak mi oni začali lézt okamžitě na nervy. Když jsem se odevzdaně dovlekla do kulturáku s tím, že si prostě poslechnu ty kapely a půjdu, že se s nikým bavit nemusím a víckrát takovouhle blbost neudělám, nálada se mi zpravila. Ta spousta nádherných lidí, u kterých se opravdu v obličeji zračí, jak jsou uvnitř dobří a neskutečně svobodní. Nejsem prostě ten typ, co sedí tiše v koutě, navzdory všem předsevzetím. Skočila jsem po první příležitosti a zapředla rozhovor s Blondysem. Mým převozníkem do podzemí. Málem jsem si dala do držky s Irem, který měl problém s tím, jak vypadám, nebo se tak aspoň tvářil. A pak už to šlo ráz na ráz.

Přišla za mnou spousta lidí, většinou už o mně něco věděli, takže jsem si nemohla nevšimnout, že je to kultura, která miluje drby a nové podněty. Ale především taková, co ráda vzpomíná, a drží neuvěřitelně pohromadě. Dojalo mě, když si se mnou lidi vyměňovali kontakty s tím, že se mám ozvat, když budu potřebovat pomoct. A mysleli to smrtelně vážně. Zase z toho na mě dýchly časy minulé, pocit, že tímhle paktováním dělám něco, co se nemá, a musím být připravená na postih, přičemž vím, že mám za sebou lidi, kteří mě v něm nenechají samotnou. Až zpětně mi dochází, jaké jsem měla štěstí na to, s kým jsem se setkala, a jak jsem byla spontánně přijata.

Co se koncertů týkalo, zaskočilo mě, že hraje tolik kapel, je to roztahané od odpoledne do ranních hodin. Slyšela jsem samozřejmě o Primitivech a hmotě, vzhledově mě zaujal Kabaret Dr. Caligariho, ale neslyšela jsem nic od nikoho a byla zvědavá, jak to na mě zapůsobí.

Pozornost jsem měla otupělou pivama, co jsem tam poslala, a lidma, co jsem tam poznala. Jako dnes vidím, jak jsem se zavřela na záchod a začala skákat radostí, že jsem odteď tohohle součástí. Abych vylezla jako světačka, a zaposlouchala se do toho, co Kolja pro letošní oslavu vybral.

The smoking Heads and Methud special Sauce mě nijak extra nebavili. Hrozně mě zaujalo hrozně, geniální počin z Brna. Umělá hmota byla přesně, v co jsem doufala. Dino Vopálka je naprostý šaman. Nikdo mě v životě tolik nebavil. A je to jeden z těch, kvůli jejichž koncertům objíždím republiku. The Primitives Group, pro mě kapela, která to celé odstartovala, a mám ji v nesmírné úctě, i když k čemu má androš úctu. Ale mám velký problém s převzatým repertoárem a texty v angličtině obecně. Kabaret Dr. Caligariho pro mě naprosté zjevení, špička. Vlastně jediná kapela této akce, kterou jsem si okamžitě kompletně naposlouchala, a která vytěsnila na hodně dlouhou dobu veškerou jinou hudbu z mého každodenního života. Psychadelická Barborka hrála jako poslední, a nevím, jestli to bylo proto, ale docela mi lezla na nervy.

Foto: Bohumír Langmaier

Kolja

2 komentáře: „Underground Birthday Party – Kolja & Magil 49

  1. Byl jsem v Teplé letos po druhý. Po prvý jsem přijel autem a tak jsem mohl bez aplikace alkoholu vnímat pozorně atmosféru uvnitř sálu. Řekl jsem si,že letos pojedu vlakem a budu se bavit,jako ostatní,anichž bych si odepíral zlatavý mok. Cesta z Bečova byla příjemná.Mladé a krásné holčiny nastupující v jednotlivých stanicích si to nalíčené hasily na rais do Mariánek. V Teplé jsem vystoupil a necelá hodinka mě dělila od fascinujícího světa Undergroundu. V místní restauraci jsem si nechal načepovat zlatavý mok a s pocitem,že mám vše pod kontrolou,jsem vyšel ven před restauraci.Potkal jsem dva známé.Jako indiáni jsme vykouřili dýmku míru,zapili douškem ohnivé vody.Nohy najednou ztěžkli. Pamatuji příchod Lábuse,kterého jsem stačil ještě pozdravit. Pak vystoupení Metůdovo Bandu, hněv Dina Vopálky. Mlha přede mnou,mlha za mnou. Krátké procitnutí při šíleném tanci hrající Umělé Hmoty a pak? I dont know. Okno a mlha. Do třetice,snad všeho dobrého.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s