Odvrácená strana náplavek,

sedím tu na lodi.

Společnost mi dělá Verča,

a divný lidi, co nejsou androš.

Jsem z nich nervózní.

Jsem nervózní ze všeho.

 

Výhled na osvětlený Vyšehrad,

po železničním mostě pluje osvětlený vlak.

Přesně tam jsem si uvědomila, že ho miluju.

Kéž by se to všechno utopilo,

ve tmě

a bolesti ze zbytečnosti.

Kruh se uzavírá?

Další magická noc

PPU praví, že žijeme v Praze,

ale dnes to necítím,

necítím nic

jsem nervózní.

 

Už nejsem tak sešněrovaná,

jako jsem bývala,

zakládám první řadu,

a snažím se tančit

do rytmu naší pravdy.

Asi mají radost,

pořizují záznam.

V podzemí si neškrtnu, až se prosákne, že chodím na Kábovy diskotéky,

vtipkuji,

ale je to taky křeč,

jsem nervózní.

 

Dívá se na tebe jako na svatej obrázek.

Pod jeho pohledem.

Jsem nervózní.

Najednou jsme dole sami,

dusno.

Taháme si košile přilepený na tělo, a nevíme, jak na sebe.

Je tady hrozně zima.

Spustil tok debilních informací z mého nitra,

ale pod tím druhá konverzace,

snad cítí, že tohle je pro mě nejvíc.

Kruh se uzavírá,

kruh mé životní filozofie.