Mé vnitřní hlasy,

neslyším.

Jsem příliš stará,

prohnaná,

naučila jsem se,

jak je oklamat.

 

Příliš stará, abych mohla doufat v inteligenci.

Klamu se ke škodě vlastní.

 

Mé vnitřní běsy,

paralyzují.

Ležím,

brečím,

všechno mě děsí.

 

Mé vnitřní pnutí,

hovadiny mě dělat nutí.

Jediný důvod, proč ještě žiju,

dávají mi formu, smysl.

A tak divné akce navštěvuju,

a divné lidi oslovuju,

a vnitřně se tím živím.

Svým prazvláštním společenským statusem.