Chybí mi téma.

Vedle mě žena.

Pouští plastovou láhev na zem,

po té, co celou cestu křoupe ořechy,

jako Marfuše.

A tousty vybalené z hliníku plácá po časopise,

jako nevím co.

Jeden den si říkám,

auto by mě připravilo o život,

člověk si to musí odžít,

jak Honza moudře reagoval,

na mé úmorné stěhování.

Druhý den si říkám,

buď ráda,

že nevíš,

jak mě sere sedět vedle tebe.