Buď upřímná, buď upřímná, k sobě samé, k sobě upřímná. Ty, co se upřímností zaklínáš, k jiným neustále, k sobě nic. Buď Prostě
Měsíc: Říjen 2019
Deníky
V rámci vypořádávání se s minulostí, jsem likvidovala taky deníky, které jsem si až do začátku letošního roku psala. Ke každému roku jsem si udělala pár poznámek, abych si pamatovala, co jsem kdy prožívala, co jsem dávno zapomněla, a dnes mě překvapilo. A protože se mi psaní deníků přelilo do psaní blogu, mám tak nějak potřebu to … Pokračování textu Deníky
Šém
Stejně mi zase budeš večer psát že mě máš ráda. Další v řadě hrubostí, ranku nechovej se neustále jako kretén, reaguji stejně. Dnes tě vůbec nesleduju, ten starej čů rák mě úplně rozložil, vždyť brečím. Stejně mi zase budeš večer psát že mě máš ráda. Rádoby hrubostí, cítím, jak moc to potřebuješ, bože, … Pokračování textu Šém
Mé letošní léto
Nemám ráda extrémy. Asi, že jsem tak extrémní člověk, že si potřebuji nějakým způsobem ulevit. Z toho důvodu jsem nikdy neměla ráda zimu. Ovšem co jsem si pořídila plastového norka, a v zimě mi tak zima být přestala, pár lidí má navíc důvod se pravidelněji smát, jsem tuhle nenávist překonala. Moje nenávist k létu je však asi věčná. … Pokračování textu Mé letošní léto
Vernisáž Libora Krejcara: Strážci paměti a Bobeš & Band v Kasárnách Karlín
Viděla jsem fotky z příprav výstavy Strážců paměti, četla skvělý rozhovor Vladimíra Lábuse Drápala s Liborem Krejcarem, a tak není divu, že jsem se na vernisáž opravdicky těšila. Tak opravdicky, že jsem se tam vydala i se slušně rozjetou depresí. Utěšovala jsem se, že se tam potkám s Láďou, a že je to androš, takže tam lidí bude … Pokračování textu Vernisáž Libora Krejcara: Strážci paměti a Bobeš & Band v Kasárnách Karlín
Zuzky svět
Tohle je úplně jinej svět. Svět vnější, barevnej a zrůdnej, jenže je to to jediný. Čeho se můžu chytit, když zrovna můj vnitřní neexistuje. Kam se vytratí? Co dělá má mysl, když mě opouští? A proč se vlastně vždycky vrací?
Vybydlená
Už kolik dní. Naprosté prázdno. Prázdno uvnitř těla i duše, tohle bláznění je k zbláznění, nepřežití. Snažím se to přebít iniciativou, ale běhám od čerta k ďáblu, a zatloukám tak další hřebíček, dezorientace, neschopnost a únava. Beru si dovolenou. Dovolenou na své šílenství. Ale musím ven, na kafe, s kamarádkou, a vernisáž strážců paměti. Co tak … Pokračování textu Vybydlená
4. sraz závadové mládeže
Aneb Potlach na Slapech. Jedna z akcí, na které jsem se velmi těšila. Jako na zakončení léta, a pro mě zakončení sezóny festivalů pořádaných venku. Radost mi kalila smutná událost, kterou právě prožíval Láďa. S tím jsme se začali bavit po koncertě Yamabushi v Lahovičkách. Člověk, se kterým jsem prohodila pár slov v metru, přitom jako bych ho znala … Pokračování textu 4. sraz závadové mládeže
Doma
Střed města krásy sluncem zalitý, ve Vltavě jeho otisk. Nový svět, co svoji letitost a prvorepublikovou bídu schoval za nedosažitelnost námi. Hrad má dneska hnusnou pachuť, ale na Strahově je tak hezky, a vždycky se dá utíkat dál, do stylové náruče modré krve. Ale tohle není doma. Doma je Holešovice. Za … Pokračování textu Doma
Sobotní realita
Kašlu na nejezení masa, kašlu na nejezení pečiva, to to hezky začíná. Nespím a jsem nemocná, nejdu na rande, bo se mi neozval. I tak se ale dávám do kupy, ale kašlu na klasické postupy, na úklid a prádlo a odpadky. Zítra budu zase sekat latinu, ale dnes čtu Topola. A něco ve … Pokračování textu Sobotní realita
Zuzky den 