Vracím se,

do Prahy

pomalými přísuny

po D1.

 

Podobnost,

do očí bijící debility

tehdy a teď

je až děsivá.

Mimoděk se mi dělá zle.

 

Ale tam, odkud jedu,

jsem udělala, co jsem potřebovala.

Tam, kam jedu,

toho chci vykonat spousty

a všechno mě to bude bavit

k smrti.

 

A tak přece cítím

vítězství

umím si v tom marastu

vybudovat smysluplnou únikovou cestu

do Prahy

a za hranice jí.