Jeden z mých velkých životních omylů bylo, když jsem si myslela, že na Plastiky nechodí lidi.

Po Kábových koncertech na Kamině, Lokti, a dalších místech, musím konstatovat, že jich chodí zástupy.

A co teprve na ještě daleko navštěvovanější PPU Janíčkovy. Myslela jsem, že brněnské Metro byla zásluha Garáže, ale ta brázdila Ameriku, když jsem se já nedostala na koncert, protože jsem si nějak nevšimla, že jsou vždycky všechny docela brzy vyprodané.

Mýliti se, je lidské, a jen hlupák se ze svých omylů není schopen poučit. A tak jsem to tentokrát nepodcenila, a na Bílé Hoře si poslechla tak geniální provedení své milované hudby, že si to v sobě ponesu ještě dlouho.

Tak geniální, že jsem v pokušení prohlásit za omyl i obecný názor, že se PPU nikdy neměli rozdělit, že je to škoda.

Lidsky to tak vnímám a vždycky budu. Ale umělecky? Kába s Joem se obklopili mladýma klukama, hrají mé nejoblíbenější věci, hrají je současně, a mají daleko víc prostoru. Oba nádherně zpívají a své hudební nástroje ovládají mistrně, a tak jde o prostor, který naplňuje mé srdce štěstím nezměrným.

Plastici jsou taky spousty talentovaných lidí, kteří skládali hudbu i texty v takové míře, že je snad dodneška ani nemusím všechny znát. A proto se mi líbí, že Janíček s Brabencem sahají při koncertech zase jinam.

Obklopili se tak neskutečně talentovanými hudebníky, že to, co na pódiu tvoří jde úplně mimo tento svět. O Babkovi jsem se už u příležitosti vernisáže Libora Krejcara zmiňovala, to snad ani není člověk. Jen ten Kanárek. Když mi k tomu Kába nehraje jako bůh na violu, tak to sakra nedělám.

Říkám si, že takhle nějak muselo působit na lidi, když z úvodní písně seriálu Chalupáři, komunisti vyndali Matušku a nechali jen podkres. Nutí vás to myslet na toho člověka.

A v Kábově případě chcete být okamžitě zase na jeho koncertě, co nejblíž jeho talentu a charisma.

Takže sečteno a podtrženo, já nemůžu uvěřit tomu štěstí, že si můžu poslechnout jak původní nahrávky, tak tyhle dvě odlišné, a přece něčím stejné, naprosto dokonalé kapely.

Jen mě trochu mrzí ty masy neandrošů, kterým prostě není dáno chovat se mezi sebou ohleduplně, s láskou a respektem, což mi ztrpčuje výskyt na těchto akcích.

A jedna filosofická na závěr. Samozřejmě jsem si nemohla nevšimnout, že v undergroundu se větší oblibě těší Janíčkova cesta. Nebo možná spíš Vráťova osobnost. Ale pro mě je to bez přemýšlení osobnost Jiřího Kabeše. Janíček má underground, ale Kába má mě. A kdo teď rozsoudí, kdo je na tom líp? Ptala jsem se nedávno Ládi. A udělalo mi velkou radost, že si netroufl mi odpovědět.

Zdroj: Česká televize