Chvíli jsi a pak zase ne celá ta láska někam do prdele zapadne. A zbude po ní nervů rozčeření, nepopsatelné prázdné vyčerpání, a prostor. Co zase využívám líp. Pro sebe. Sama.
Měsíc: Únor 2020
Jaký
Jaký by to asi bylo, být normální, funkční bez titulu dis. Chodit do práce, a nehledat v tom pocity. Chodit do práce, abych si odnesla peníze. Chodit domů, a nehledat v tom inspiraci tvoření a sílu samoty svobodu a vnitřní hlas. Chodit domů, protože tam někdo čeká. Kdo mě potřebuje nebo koho potřebuju já nebo … Pokračování textu Jaký
2020
Jestli chcete číst, jak je to úžasný, magický rok, ve kterém se všechno podaří, a už teď se závazky plní nad centrální plánování, čtěte něco jinýho. Můj 2020 je zatím neskutečně náročnej. Čím více energie a podnětů do něj sypu, tím je zarputilejší. Vlastně ho s oblibou charakterizuju dvěma výrazy. Je rozbitej a nefunguje. Nejvíc energie … Pokračování textu 2020
Vernisáž Linde von Braun
Nejdříve jsem z domu nemohla, protože jsem byla pořád nemocná. A teď z něj nechci. Protože jsem odvykla. A mám trochu bázlivé období. Ale překonávám se vždycky, když si myslím, že to za tu dřinu bude stát. A ani tentokrát jsem se nespletla. Musím přiznat, že nakonec rozhodlo, že v Obýváku jsem ještě nebyla. A navíc jsem zjistila, … Pokračování textu Vernisáž Linde von Braun
Zuzky den 