Jaký by to asi bylo,

být normální,

funkční bez titulu dis.

 

Chodit do práce,

a nehledat v tom pocity.

Chodit do práce,

abych si odnesla peníze.

 

Chodit domů,

a nehledat v tom inspiraci tvoření

a sílu samoty

svobodu

a vnitřní hlas.

Chodit domů,

protože tam někdo čeká.

Kdo mě potřebuje

nebo koho potřebuju já

nebo s kým potřebujeme mít potřebu jakékoliv potřeby.

 

Jaký by to asi bylo,

jíst, a něco v tom hledat.

Procházet se ruku v ruce,

a nic v tom nehledat.

 

Řešit,

co bych sežrala,

a nepátrat

po smyslu života.

 

A nepitvat se v tom.

Jestli je pro mě dobrý být s tebou.

A nepitvat se v tom.

Jestli je pro mě dobrý být sebou.

 

Jaký by to asi bylo,

nežít v době sobecké,

kdy děláme všechno jen pro sebe,

a kdo nám jen nedává,

toho odkopneme.

 

Jaký by to asi bylo,

kdyby se někdo zamiloval.

Do stárnoucí hlouposti,

tělesné beztvarosti,

do psychické nemoci,

neomalenosti,

názorové nestálosti,

náladovosti vůbec,

neschopnosti projevit cit,

do strachu všestravujícího.

Jaký by to asi bylo,

kdyby se někdo zamiloval

do mě.

 

Jaký by to asi bylo,

kdybych neuměla vzít do ruky tužku,

a zaznamenat,

to něco ze mě

dostat na papír

zhmotnit.

 

Bylo by to na hovno!

A jsem proto vděčná i za ten zbytek.