ten co patří mojí minulosti   znamenal jsi pro mě asi víc než jsem si byla ochotná připustit ty jsi to zabil stejně tak a je to pryč   roky běží   pár jsme jich spolu strávili pár jsme si poradili bez sebe   je to k smíchu   zaznamenám rozruch u dveří všichni v pozoru, a … Pokračování textu Jsi

Na těchhle schodech jednou vypustím duši, chce se mi blít a srdce mě ruší, dech už mi zdrhl, a zadnicové svaly se hlásí, na těchhle schodech jednou vypustím asi. Zkuste si to, bydlet ve čtvrtým patře bez výtaha. Aha!

Po bílých papírech škrábu tužkou co mě zevnitř kope   jestli to má smysl netroufám si neodhadnu   přepisuji, postuji bílé papíry do koše splachuji   už je to všechno tak automatický i ta úleva když zhmotním všechny bolesti svého světa.   Bude dřív po mně nebo mých bílých papírech veta?

Po hodině v hudební škole   Mysl má jásá a srdce se směje vstříc mému klukovi co děti učí v hudbě jak ten to s nimi umí příště už klidně bez gumy   Po prdeli vážně   Tohle se nikdy nestalo nemůžu říct, že mě to chvíli nesralo

Na hlavu mi chybí inspirace Tu napíšu později Co tam mám dál? Nehlava To jako vážně?

Odpočívám v pokoji Když je hlava vypnutá Svět tolik nebolí  

A myslí si, že ví kam   Ale přijde tam Kam přijdou všichni ostatní   Jde do nikam