Po bílých tvářích
stékat slzy
vysílení a zoufalství,
kdybych měla aspoň kousek života v těle,
ale mám v něm jen další nemoc v řadě,
nemoc a zmar,
řadě, jejíhož začátku nedohlédnu.
A do toho žít, jako kaskadér.
Tak takhle vypadá peklo?
Kdy asi končí Matějská?
Nikdo neví přesně.
Ale Matějská má odpověď na všechno.
Každá trampota má svou mez.
No do prdele.
Asi to okno nechám otevřené,
a když už nemůžu nic pozřít,
budu se živit,
svým tíhnutím k nevkusu.
mihne se
smířený úsměv.
Zuzky den 