Nedlouho po té, co jsem začala básnit, jsem začala pozorovat zvláštní jev. Jako by se schopnost tvořit musela nutně vykompenzovat ztrátou schopností jiných. Najednou jsem víc roztěkaná, nesystematická. Bolí mě praktické věci, které řešíme kolem vydání první sbírky. Směji se, a mávám rukou nad věcmi, které by mě dřív nutily k aktivitě. Ale hlavně, a … Pokračování textu Pozbytí praktických schopností
Měsíc: Květen 2020
Jde
Jde to překvapivě rychle jinam. Nesmělé pozvání na procházku.Odtud jsem to nečekala.Ale mám nevyřčenou otázku,a karanténu,v té chvíli,jako když ji najdu.Pak se ale ve svém hněvu zeptám. Jde to překvapivě krásným směrem.Několikrát dokola čtu,ta nejupřímnější vyznání.Začínám se namotávat,takhle se mi nikdy nikdo nedal. A jde to do prdele,jde mi na nervy.Strávila ho tenze,co všichni prožíváme?Nemá náladu,je … Pokračování textu Jde
Znám
jednu paní život jako z románuprodchnutého tragédií. Znám, že byla švadlena,a její milýna vojně namluvil si jinou. Z trucu pak vzala si člověka,co ji opravdu miloval.A neštěstím tak opatlala i život baleťákův. Znám ji tiše sedícív křesle pod obrazem,co blokuje přístup ke skříni. Smutku a bolesti, co se kolem rozlévá,dá se snad dotknout.Namočit se. Znám jednu paní,i když … Pokračování textu Znám
Co
O co jsem přišla?Když jsem se stěhovala? O pocit, že zvládám jiný věci,ale bylo to to samé na jiném místě. O pocit aktivování sebe saméa naprosté souznění s tou,ale bylo to jen vědomí,že jsem sama, a nikdo mi nepomůže. O pocit svobody nedozírné,ale i tam mě pohltil systém. O pocit, že mě nikdo nehodnotí,a to bylo … Pokračování textu Co
Krajina
servis mám v pořádku nikdo nic nechce z okýnka chodby koukám se ven vlak staví na mostě a staví tím všechno Dává mi smysl že přestěhovala jsem se sem? krajina za oknem obrovské trsy té nejzelenější trávy na kopcích lemujících trať a na nich ovce jak mraky by si hrály já hraji si … Pokračování textu Krajina
Nová období, drobné podněty
Za mnou je období psaní básní. Zrovna jsem to po sobě přečetla. Sbírky kopírují můj nedávný život. V první jsem se těžce hledala, ve druhé už se sem tam něco rýsuje, a třetí mě srovnala, uklidnila. Na vydání první pracujeme, druhou teď vypouštím postupně na blog. Jako skořápky ořechů svíčky nesoucí na hladinu vodní. A … Pokračování textu Nová období, drobné podněty
Nejkrásnější
Nejkrásnější pocit, když rozsvítí se displej, ten kluk mi zase píše, a je ze mě tak v píše, že když jsme si spolu povídali, nevěděl pak o čem.
Ta
Čeho se nejvíce děsí ta žena? Že se ženou nikdy nebude cítit být. Že nikdy nedojde ve spojení sebe samé se sebou. Že se sama sobě ztratí, rozplyne se v mlze plížící se kolem Maroldova panoráma a Trójský zámek v ní nedohlédne a duše přetéká strachem. Ale líbí se mi, jak píše starej Acher.
Jsi
jsi hráz a přeješ si být protržena však pevné máš okraje a v tobě se hromadí všechny odporné tlející sračky světa veta veta veta
Schodech
Kdo všechno už vystoupal po těch schodech. Nakouknout moje kamarádka nejlepší. Po půvabném křtu moje duše spřízněná zdržela se do rozbřesku. Můj psychiatr ráno nad čajem ze zázvoru, sám netuše, jak mi pomáhá, jakou má nade mnou moc. A potom on, ale co, asi jsme si v tu chvíli mysleli, že se … Pokračování textu Schodech
Zuzky den 