Pozbytí praktických schopností

Nedlouho po té, co jsem začala básnit, jsem začala pozorovat zvláštní jev. Jako by se schopnost tvořit musela nutně vykompenzovat ztrátou schopností jiných. Najednou jsem víc roztěkaná, nesystematická. Bolí mě praktické věci, které řešíme kolem vydání první sbírky. Směji se, a mávám rukou nad věcmi, které by mě dřív nutily k aktivitě. Ale hlavně, a … Pokračovat ve čtení Pozbytí praktických schopností

Jde

Jde to překvapivě rychle jinam. Nesmělé pozvání na procházku.Odtud jsem to nečekala.Ale mám nevyřčenou otázku,a karanténu,v té chvíli,jako když ji najdu.Pak se ale ve svém hněvu zeptám. Jde to překvapivě krásným směrem.Několikrát dokola čtu,ta nejupřímnější vyznání.Začínám se namotávat,takhle se mi nikdy nikdo nedal. A jde to do prdele,jde mi na nervy.Strávila ho tenze,co všichni prožíváme?Nemá náladu,je … Pokračovat ve čtení Jde

Znám

jednu paní život jako z románuprodchnutého tragédií. Znám, že byla švadlena,a její milýna vojně namluvil si jinou. Z trucu pak vzala si člověka,co ji opravdu miloval.A neštěstím tak opatlala i život baleťákův. Znám ji tiše sedícív křesle pod obrazem,co blokuje přístup ke skříni. Smutku a bolesti, co se kolem rozlévá,dá se snad dotknout.Namočit se. Znám jednu paní,i když … Pokračovat ve čtení Znám

Co

O co jsem přišla?Když jsem se stěhovala? O pocit, že zvládám jiný věci,ale bylo to to samé na jiném místě. O pocit aktivování sebe saméa naprosté souznění s tou,ale bylo to jen vědomí,že jsem sama, a nikdo mi nepomůže. O pocit svobody nedozírné,ale i tam mě pohltil systém. O pocit, že mě nikdo nehodnotí,a to bylo … Pokračovat ve čtení Co

Krajina

servis mám v pořádku nikdo nic nechce z okýnka chodby koukám se ven   vlak staví na mostě a staví tím všechno   Dává mi smysl že přestěhovala jsem se sem?   krajina za oknem obrovské trsy té nejzelenější trávy na kopcích lemujících trať   a na nich ovce jak mraky by si hrály já hraji si … Pokračovat ve čtení Krajina

Nová období, drobné podněty

Za mnou je období psaní básní. Zrovna jsem to po sobě přečetla. Sbírky kopírují můj nedávný život. V první jsem se těžce hledala, ve druhé už se sem tam něco rýsuje, a třetí mě srovnala, uklidnila. Na vydání první pracujeme, druhou teď vypouštím postupně na blog. Jako skořápky ořechů svíčky nesoucí na hladinu vodní. A … Pokračovat ve čtení Nová období, drobné podněty

Ta

Čeho se nejvíce děsí ta žena?   Že se ženou nikdy nebude cítit být. Že nikdy nedojde ve spojení sebe samé se sebou. Že se sama sobě ztratí, rozplyne se v mlze plížící se kolem Maroldova panoráma a Trójský zámek v ní nedohlédne a duše přetéká strachem.   Ale líbí se mi, jak píše starej Acher.

Schodech

Kdo všechno už vystoupal po těch schodech.   Nakouknout moje kamarádka nejlepší.   Po půvabném křtu moje duše spřízněná zdržela se do rozbřesku.   Můj psychiatr ráno nad čajem ze zázvoru, sám netuše, jak mi pomáhá, jakou má nade mnou moc.   A potom on, ale co, asi jsme si v tu chvíli mysleli, že se … Pokračovat ve čtení Schodech