Já na tobě viděla,

že vůbec nevíš.

 

Já na tobě viděla,

že jsem tě omylem sbalila.

 

A lekla se.

Co jsem to do prdele zase udělala.

 

Já na tobě viděla,

i že se mi nezdáš.

 

Milion pět důvodů,

proč s tebou nechci bejt,

ten hlavní měl hmatatelný pulz.

 

Ale určitý věci jsem neosrala.

Zvláštní pocit,

co zaryl po každém setkání.

A i když jsem potom na první schůzce byla šťastná, že se za tebou za minutu zarolují dveře,

ta touha, co trvala vteřiny,

když jsi mě lehce obejmul.

Jseš největší debil, co jsem kdy potkala,

tak mě prosím obejmi pořádně,

dej mi pusu,

a už mě nikdy nepouštěj.

 

Nenaplněná.

A ani jsi moc nepsal

a ani na mě neměl čas

a já cítila,

tenhle si se mnou poradí.

 

Najednou střih,

jde to na mě příliš rychle.

Hrozně se snažíme

pojmenovat to

naplnit všedností

mě to děsí a odpuzuje.

A tak to dělám tak i tobě.

Stresuje mě jenom najít si na tebe čas, uvařit.

A tak ti servíruji,

nesnídáš, tak k obědu a večeři,

ty nejhnusnější důvody,

proč mi vadíš.

 

Ty ale pořád vypadáš, že mě zvládneš.

A já si říkám, že až se mi trochu uleví, budu šťastná.

A najednou

konec bez konce

 

Co se tady milovnici minimalismu nepovedlo?

Zahodila člověka,

a až potom pochopila,

že mohla zahodit cokoliv jinýho,

ale ne tohle,

že ho moc potřebuje.

 

Ale je konec.

Vyhýbá se mi,

a na city ani neodepíše.

Zahazuje, co nepotřebuje.

 

A já si připadám trochu zmačkaná,

a trochu použitá,

a já tak i vypadám,

a se chovám,

a pomoci není.

Vždyť jsem si vždycky musela nakonec pomoct sama.

Tak co se nevěřícně rozhlížím,

odkud mi zase přiletěla a proč.

A roním slzy.

Je na čase zvednout se a jít dál.

Jen

Nechce se mi