Za mnou je období psaní básní. Zrovna jsem to po sobě přečetla. Sbírky kopírují můj nedávný život. V první jsem se těžce hledala, ve druhé už se sem tam něco rýsuje, a třetí mě srovnala, uklidnila. Na vydání první pracujeme, druhou teď vypouštím postupně na blog. Jako skořápky ořechů svíčky nesoucí na hladinu vodní. A ze třetí jsem zatím unesená sama.

Mimo jiné odráží, že je za mnou období lásky. Přenesla jsem se přes vztahy minulé, a nechávám v sobě doznívat ten současný, který je nejkrásnější ze všech, jen mi ho zase dali sotva na chvíli. Ptám se proč, ale uspokojivá odpověď nepřichází. Nepřichází ani žádná jiná.

A tak se otevírá období nové, ve kterém se mi už zase chce psát články na blog, a s tím se mi vrací nějaká část mojí osobnosti, která mi chyběla, aniž jsem to vnímala. A těším se, že k básnění se vrátím zase v zimě, vím totiž přesně, jak chci pokračovat.

Včera jsem šla do Lidlu, jako k poslední instanci, kde by se mohl dát sehnat květák. Sehnal se. Taky jsem si koupila květináč bílých Hortenzií. Myslím, že to je poprvé v životě, co jsem si sama koupila živé květiny. Krásně mi tak teď přechází příroda doma ve Stromovku za oknem. A hodně myslím na babičku, která měla Hortenzie všech barev v předzahrádce, i v záhonech na dvoře.

Když zrovna nemyslím, čtu. Momentálně Turnové háje Evy Turnové, co mi je půjčil Kuba. Mám-li být naprosto upřímná, Evě jsem nikdy nevěnovala pozornost, neměla jsem ji ráda. Až tak by se to dalo říci. Ze záznamů koncertů Plastiků jsem ji vnímala jako věčně upocenou neupravenou paní, nijak oslnivého talentu. Sem tam ke mně pronikl její povýšený komentář. Nebo nelichotivé hodnocení od někoho, kdo se s ní zná osobně. Ale pak jsem narazila na její talkshow, Procházka Turnovým hájem. A najednou zmizel ten obraz, co jsem měla z minulosti. Krásná vyrovnaná žena s osobitým stylem. Jako moderátorka v tom plavala, další hřebíček zatloukala prostorem, který zabírala sebeprezentací. Ale najednou jsem se přistihla, že na mě to teda funguje. Že to, co říká, má hlavu a patu, a mě to neskutečně zajímá. Že každý její fejeton, který do talkshow vplete, mě hluboce zasáhne. Že je to silná a moudrá osobnost, která si všechno ve svém životě tvrdě vydobyla, odpřemýšlela, je na sobě naučená pracovat, jako málo kdo. Propadla jsem té bytosti a jejímu psaní, které mě teď lehce směruje na další cestě, a pomáhá mi sem tam pochopit, co se děje v mém životě.

A tak se nová období otevírat mají, drobnými novými podněty, které nás udržují na cestě, no ne?