servis mám v pořádku

nikdo nic nechce

z okýnka chodby

koukám se ven

 

vlak staví na mostě

a staví tím všechno

 

Dává mi smysl

že přestěhovala jsem se sem?

 

krajina za oknem

obrovské trsy té nejzelenější trávy

na kopcích lemujících trať

 

a na nich ovce

jak mraky by si hrály

já hraji si na život

a ti kolem mi pomáhají hrát

 

vlak se rozjede

s ním tok života

tok myšlenek stáčí se

 

cihlové domy v pusté krajině

podněcují mé romantické představy

z literatury školní

jejíž výběr

dnes vidím

sestavovali lidé,

co se uměli nacpat kde kam,

jen číst neuměli

 

daleko rodina

díky ti za to

daleko přátelé

nevadí taky

daleko běžného života lad

každé vykolejení

každá pochybnost

v neřádu světa

dává mi řád