Ta

ta hranice tam ode dneška je,ta hranice, za kterou už nepůjde,mé hledání toho nejlepšího v tobě.Ta hranice, za kterou neprojde,tvé neomluvitelné chování ke mně. Začni se chovati ke mně,jako bys za své chování nesl odpovědnost.Ta hranice tam ode dneška je,a ty ji tedy neseš.

Jsi

božejsiprostě boží tolik sračekjako při tomhle zastavenínevyplavalov životě mémdohromady dala jsem sedohromady dala jsem sedohromadya teď s poťouchlým úsměvemod tebe čekámrány další jsem ve stavukdy mě neporazíšvím, že to není tvůj cílale občas si spolu prostě z dlouhé chvíle hrajeme

Bílých

tenhle okamžik si chci pamatovat navždy tváře mi hořía srdce bušímám zimnicia hlava si to odmítá připustitabych se nezblázniladefinitivně Zuzanomagornikdy neřekměli jsme pár schůzeka pak jsem to ukončil v moji vadnou interpretaci obracíš svá slovaa v největší ubohost mého života pakobracíš sám sebe Jde hlava nehlava po bílých schodechjsme poslouchali spolui to jsem si vymyslela.

Po

Po všech těch sračkách vztahových,mi mohlo nastat období,kdy si budu bezstarostně užívattoho posledního,co mi ke štěstí chybělo. Ale okolnosti vnější toženou lehce jiným směrem. Po všech těch sračkách životních,mě to zase tolik nebolí,jsem ráda sama se sebou,a sama sebou.Nikde teď nejsem třeba,a tak jsem spisovatelkou,co nikdo nevydává a nečte,jsem spisovatelkou sama sobě,a to mi stačí.

Nehlava

ne, hlava mi to nebere. Tolik proměn nálad v jediném dni,kde se berou,kde mizí,a kam se usazují,co se ti z nich může přihodit. Ne, hlava mi to nebere. V nejisté dobějá jistá jsem,že je všechno v pořádku,brambory v řádku,asi jsem zase na chvíli našla zen.

Hlava

Sedím v křesle,které Míla stloukla zase v jeden kus.Ta chlapa nepotřebuje,ale to já taky ne.Jen jsem se rozhodla, že ho potřebovat chci. Sedím v křesle,a čelo si hřeju o topení,oknem pozoruju střechu,a na ní komíny,a nad tím oblohu,a byt hučí.A jinak se nic neděje. Vtom začne lehce pršet,okap kropenatí,a mně se hlava zatočí.Nečekaným přívalem štěstí.Jinak … Pokračovat ve čtení Hlava