Zajíce a motýle

Na stará kolenapořídila jsem sobě zajíce.Jen tak,na chvíli,asi že můžu?Asi, že jsem se necítila svobodnější,jako oslavu stavu,tikot neslyšíce. Na stará kolenav břiše občas náběh na motýle,a v hlavě užasnu,častěji, než dopouštím se pochybnad sebou. Řekla bych,jako zamlada,větvičky a mechu kusy,vpracovávají se mi do účesu.Zůstávám ležet,a pode mnou nejen Praha,taky všechny obavya ambice všedních dní.Zůstávám ležet, i když … Pokračovat ve čtení Zajíce a motýle

Ironie

Teď tu skáču do stropu.To je ironie? Každá má vnitřnost se upřímně směje,tohle jsem ze sebe nechala udělat. Hrst životních zkušeností,nedostatek odvahychovat se jí navzdory. Jdu do toho bez lana. Nechám si nakopat,a pak už konečně,jako stará dáma rozvážná,slibuji. Aha, nejsem dost svobodná,a ze strachukonstruuji leccos,taky zadní vrátka.

Znám

znám význam slova,to slovo jsem zapomněla. Nechodím do kostela,přec rozmlouváme. Dialog lásky a nenávisti,nic mezi tím,snad nade všímvědomě se vznášíjistota,že na ničem z toho nezáleží. Rozmlouvejte se svým bohem,znám statisíce způsobů,jak se zbláznit.

Už tolik nebrečím

Troufám si říci, že jsem se toho týdne zhostila se ctí. Dodělala jsem si práci, a nahlásila dovolenou na týden další, abych měla prostor se sebou něco udělat. Zúčastnila jsem se všeho, čeho jsem se zúčastnit slíbila. Dokonce jsem si jeden večer vyskočila spontánně z postele, tedy nenamalovaná, s mokrou hlavou, s klukama před barák na jedno. Neúprosně … Pokračovat ve čtení Už tolik nebrečím