Od babi, co ji mám adoptovanou přes Maltézskou pomoc, jsem jela stotřicetšestkou rovnou do Bubu´s bar and kitchen. Byla jsem tam podruhé, a podruhé měli zavřenou kitchen. Tentokrát jsem si ale nemusela dát k večeři dvě piva, jak to občas dělávám. Dala jsem si k nim veganskou paštiku. Mimo mě tam byl už jen Honza. … Pokračování textu 19. srpna 2020
Měsíc: Srpen 2020
17. července 2020
Podruhé ve Vraclavi. Podruhé nezapomenutelný den, který mi moc pomáhá vypořádat se s nešťastnou situací, kterou sdílím s klukem, co je ode mě mladší. Program mě tentokrát nijak neuchvátil, jen ta jedna kapela, co ale vydá za všechno na světě. Plastici. Jen se objevili, mezi lidma to zašumělo. Můžou od rána do večera říkat, jak … Pokračování textu 17. července 2020
21. srpna 2020
Začít s deníkem zrovna v tomto datu nebyl úmysl. A nebudu tedy zabrušovat do minulosti. Čímž jsem vlastně připomenula, že i v současnosti jsou tu poměry, nad kterými mě hrůza jímá. Pár dní čtu Český snář. Okamžitě jsem věděla, že se přes něj vrátím k jednomu ze svých záměrů. A první den, co mám opravdu … Pokračování textu 21. srpna 2020
Pírka
S novým obdobím, nová básní sbírka, pocuchaná už mám svá léty zkroušená pírka.
Zajíce a motýle
Na stará kolenapořídila jsem sobě zajíce.Jen tak,na chvíli,asi že můžu?Asi, že jsem se necítila svobodnější,jako oslavu stavu,tikot neslyšíce. Na stará kolenav břiše občas náběh na motýle,a v hlavě užasnu,častěji, než dopouštím se pochybnad sebou. Řekla bych,jako zamlada,větvičky a mechu kusy,vpracovávají se mi do účesu.Zůstávám ležet,a pode mnou nejen Praha,taky všechny obavya ambice všedních dní.Zůstávám ležet, i když … Pokračování textu Zajíce a motýle
Ironie
Teď tu skáču do stropu.To je ironie? Každá má vnitřnost se upřímně směje,tohle jsem ze sebe nechala udělat. Hrst životních zkušeností,nedostatek odvahychovat se jí navzdory. Jdu do toho bez lana. Nechám si nakopat,a pak už konečně,jako stará dáma rozvážná,slibuji. Aha, nejsem dost svobodná,a ze strachukonstruuji leccos,taky zadní vrátka.
Znám
znám význam slova,to slovo jsem zapomněla. Nechodím do kostela,přec rozmlouváme. Dialog lásky a nenávisti,nic mezi tím,snad nade všímvědomě se vznášíjistota,že na ničem z toho nezáleží. Rozmlouvejte se svým bohem,znám statisíce způsobů,jak se zbláznit.
Už tolik nebrečím
Troufám si říci, že jsem se toho týdne zhostila se ctí. Dodělala jsem si práci, a nahlásila dovolenou na týden další, abych měla prostor se sebou něco udělat. Zúčastnila jsem se všeho, čeho jsem se zúčastnit slíbila. Dokonce jsem si jeden večer vyskočila spontánně z postele, tedy nenamalovaná, s mokrou hlavou, s klukama před barák na jedno. Neúprosně … Pokračování textu Už tolik nebrečím
Zuzky den 