Teď tu skáču do stropu.
To je ironie?

Každá má vnitřnost se upřímně směje,
tohle jsem ze sebe nechala udělat.

Hrst životních zkušeností,
nedostatek odvahy
chovat se jí navzdory.

Jdu do toho bez lana.

Nechám si nakopat,
a pak už konečně,
jako stará dáma rozvážná,
slibuji.

Aha, nejsem dost svobodná,
a ze strachu
konstruuji leccos,
taky zadní vrátka.