Jsem unavená, bolí mě hlava. Na jídlo není čas, no hlavně, že na víno nebo pivo, ideálně obojí, si ho najdu vždycky. Mám z toho blbou náladu, ale když si vybavím včerejší večer, musím se usmívat. Byli jsme s Davidem, Petrem a Hanzem v Atlasu na Krajině ve stínu. Když jsme řešili s biletářkou, kam … Pokračování textu 24. září 2020

Aura, co se kolem mě vytvořila z energie holek a nejklidnějšího města téhle země, Olomouce, funguje dokonale. Na dnešek se mi zdálo, že mi David B. několikrát řekl, že jsem jako ale vážně úžasná, a pro jistotu mě mezi tím ujištěním ještě líbal. Vzbudila jsem se usměvavá, že jsem asi uzdravená, že už zase umím … Pokračování textu 21. září 2020

Jak vás uvést stručně a jasně do mojí současné situace. Ten hajzl, co je ode mě mladší, se se mnou ani neobtěžoval potkat, a po telefonu mi řekl, že mě má rád, a chce se mnou být, ale je mu teď pořád zle, je unavenej, neví jak dlouho, ale potřebuje teď být sám. Snažila jsem … Pokračování textu 20. září 2020

Tak nějak jsem měla celý den neopodstatněný pocit zmaru a zmatku. Dokud jsme se nepotkaly po práci s Adri. Vyzvedly jsme si hedvábný roušky v Maydě, a shodly se, že jsme od nich čekaly víc. Stavily se na jídle v Banh Mi a dostaly přesně, co jsme čekaly. Díky bohu za to. V Operu jsme … Pokračování textu 14. září 2020

Tahle neděle nebyla úplně v pořádku. Vzbudila jsem se docela brzy, a rozhodla jsem se toho využít, a jít se konečně projít prázdným centrem Prahy. Od začátku jsem se tak nějak chtěla projít přes železniční most, ale nechávala jsem to momentální náladě. Ta byla plná vzpomínek, než jsem se vymotala z Holešovic, povznesená, když jsem … Pokračování textu 13. září 2020

Narazila jsem na limity toho, co urvu sama, a k čemu potřebuji ostatní, ne vždy ochotné mi pomoct. A teď vůbec nemyslím lednice a regály. Spoléhám se na svůj vnitřní hlas, když se cítím nepříjemně, že ještě nemám vyskládaný podzimní šatník, jdu a vyskládám ho. Když neznám důvod toho, proč jsem úplně nedotáhla zdravé stravovací návyky, … Pokračování textu 10. září 2020

Vstávám kdy chci, maluju se nebo nemaluju, jak se mi chce. Chodím do práce, do té se mi naštěstí chce, a protože jsem se konečně naučila, jak zvládat svoje věci, večery mám volné. Raději ne tolik volné. Nejčastěji chodím někam sama, mám to tak nejraději. Když musím hledat nová místa, zorientovat se, kde je co, … Pokračování textu 9. září 2020

Bylo jednou jedno období, ve kterém jsem byla maximálně šťastná. Když pominulo, neměla jsem chuť v čemkoliv pokračovat. Neměla jsem ani důvod, po všem, co už jsem prožila. Přesto jsem neohroženě pokračovala ve svém životě, bez ustání pracovala na sobě, věcech kolem mě, a nedbala, že mi to nepřináší žádnou radost. Doufala jsem, že se za … Pokračování textu 8. září 2020

Sobota ráno. Musím vstávat na budík, a úplně se mi nechce. Tak nějak cítím, že to možná není v kontextu posledních dní nejlepší nápad. Ale nechce se mi hrabat se v sobě a hledat, co bych dělala raději. Tím spíš, když si vzpomenu, kolik energie a hledání jsem tomuhle dni věnovala předem. Přesto, že je poměrně brzy … Pokračování textu 5. září 2020

Začínám se trochu bát, že se teď bude pořád dít něco divného, jen abych měla o čem psát. Ráno jsem si v klidu zašla k zubařce, nové, protože se mi co půl roku na té klinice střídají. Klid jsem tam nechala, čtvrt hodiny mě tam jebala za to, že si neumím čistit zuby a flákám to. Což … Pokračování textu 4. září 2020