Asi by mělo zaznít, že datum se vždycky vztahuje k událostem, ne ke dnům, ve kterých o nich píšu. Obojí je úplně jedno, ale přišlo mi to tak systematičtější.

Ve čtvrtek jsem byla na Festivalu Podviní. Chtěla jsem tam už loni, jen jsem se už pomalu točila v soukolí svých nemocí, a pršelo. O to vděčnější jsem si tam vykračovala zdravá, s oblečením narvaným v taškách, protože bylo opravdu hezky.

Byla jsem docela rozhozená z toho, že tam nikoho neznám, nebo jen od vidění, a nemám se tam vlastně s kým bavit. Postávala jsem tam celý večer s Petrem, který snad pochopil, že nemám ráda zbytečný řeči, a konverzaci omezil na organizační, kdo jde na záchod, kdo pro pivo, a kde se sejdeme.

A docela dost rozhozená z toho, že by se tam mohl objevit ten kluk, co je ode mě mladší. Že mi ho tam připomínají jeho přátelé a bývalá holka s přítelem. Celou dobu jsem napínala krk a hledala.

Rozhozeně vypadal i Honza, kterej za mnou přišel několikrát za večer, jenom aby mi řekl, že jde pryč, že se se mnou nebude bavit, protože bych o něm zase něco psala. Milej zlatej, k tomu, abych o tobě psala, se s tebou nepotřebuju bavit. K tomu mi stačí, že mě zajímáš.

Majerovy brzdové destičky se daly poslouchat, ale úplně neudržely moji roztříštěnou pozornost. Sdružení rodičů a přátel ropy? Nemůžu si pomoct, ani se mi to nechce uvádět v jednom kontextu, ani nevím proč, připomínali mi neskutečně slabý pokus o stín Filipa Topola. Já vím, že je to určitě osobitý projev, a nezaslouží si moje srovnání, ale musela jsem na to myslet celou dobu. Stejně jako na to, proč proboha ten zpěvák dělá grimasy a pohyby, jako by z něj vycházelo kdo ví co, když z něj jdou plytce podané plytké texty. Trocha nadhledu by neškodila. A vím, že to mohla být jen tréma a snaha vydat ze sebe co nejvíc. Phil Shoenfelt, jak jsem se dopředu obávala, unavenej pán, kterej vypadá o dvacet let mladší, do toho je z venku, což mu pak možná stěžuje situaci s nereálným očekávám. Ale ti kluci okolo něj, to je top. BBP, tři slova, skvělý, skvělý, skvělý. Ti mě fakt dostali, jediná chvíle, kdy jsem se ponořila do svého světa, a zažívala to, co mě nutí na koncerty chodit. Už jsme doma na závěr taky fajn kapela.

Že už jsem doma, pro mě nakonec nebylo takové vysvobození, jak jsem se odpoledne obávala, fajn den, fajn bezstarostnej život.