Začínám se trochu bát, že se teď bude pořád dít něco divného, jen abych měla o čem psát.

Ráno jsem si v klidu zašla k zubařce, nové, protože se mi co půl roku na té klinice střídají. Klid jsem tam nechala, čtvrt hodiny mě tam jebala za to, že si neumím čistit zuby a flákám to. Což je samozřejmě pravda, ale chtělo se mi tak trochu brečet, a ulevilo se mi, až jsme to rozebrali v práci.

A taky jsem domluvila, že se od nás z bytu vezme stará lednice holek, co s nima bydlím, a dá se na Paliárku, kde se stávající pokazila. No sama se tam, jak tušíte nedá. Nejdřív jsem narazila na problém, že nemůžu najít klíč od druhého křídla dveří bytu, a jedním tu ledničku samozřejmě těsně neprocpu. Nenašly ho ani holky, a tak nakonec Míla, která se prostě v životě neztratí, rozmontovala komplet ten zabezpečovací systém pomocí příborového nože. Lednice se tak ocitla na schodišti, paráda. Jen čtvrtého patra bez výtahu, už ne taková paráda.

Jsem poslední dobou extrémně hysterická a úzkostná, vím to o sobě, ale ani když se potom uklidním, nenesu libě, že mi v takové chvíli nepomohl člověk, kterého jsem o to požádala. Ano, Honza. Vyjádřila jsem obavu, že si s tím Gábi s Fankym ty čtyři patra neporadí, a já jsem pomocník na dvě věci, nic neunesu. Vykašlal se na mě. Někdy si říkám, že má šestý smysl na moje problémy a na pomoc mi přispěchá vždycky jen ve chvíli, kdy ji opravdu potřebuji. Ale to jenom někdy. Většinou si říkám, že je to línej sobeckej hajzl.

Ti dva si s lednicí poradili dokonale. A já místo ní sháním regál, dřevěnej, lehkej, abych si ho do toho čtvrtýho zvládla vytáhnout sama.