14. září 2020

Tak nějak jsem měla celý den neopodstatněný pocit zmaru a zmatku. Dokud jsme se nepotkaly po práci s Adri.

Vyzvedly jsme si hedvábný roušky v Maydě, a shodly se, že jsme od nich čekaly víc. Stavily se na jídle v Banh Mi a dostaly přesně, co jsme čekaly. Díky bohu za to. V Operu jsme byly notně v předstihu. Nelitujeme času, abychom potom mohly sedět celý večer přesně tam, kde chceme.

S přípitkem nás ale posadili na dvorek. Normálně to tam mám moc ráda, krásný prostor, ale tentokrát na nás zbyl stolek u fontánky, ve které plavaly kusy těch nechutných městských holubů, rozumějte peří. Už to mě tak trochu zhnusilo, ne nadarmo svoji nechuť k městským holubům vyjadřuji ve svých básních jen o něco méně četněji, než ke svým bývalým chlapcům. Jak tam tak na nás nalítávali, řekly jsme si, že si raději sedneme dovnitř, jenže než jsem dopila, jeden z nich Adri jaksi záda.

Tak já myslím, že jsem učinila zadost přání, aby to bylo o tom samém, jako každý den, jen explicitněji napsáno.

Co se Operitivu týká, byl milý jako vždy. Milý byl Ondra, i první host, Tomáš Solomon. Světlana Witowská je ztělesněním toho, co je i mojí součástí, i když snad ne v takové míře, a snažím se to postupem času utlumovat, jak jen to jde. Nedá se to ani popsat, jakási ženská umanutost, pýcha. Zbytnělé ego, které se u chlapů projevuje daleko zdravěji. Nemám ráda městský holuby, a pohled na ženu, co si myslí, že je chytrá, vtipná a úspěšná a nad ni není, protože je. Je nad ní tolik, že by se mohlo klidně stát, že se jí jaksi na záda.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s